1. září 2009 v 10:55 | Moňule
Prostě mi to nedalo, tady máte jednodílnou ff :-) jsem se musela vypsat no tak komenty, dik <3
Nejnovější články
Zdravím po dlouhé době :D
30. srpna 2009 v 14:20 | Moňule =P
|
Já, blog
Hoj :-)
Po dlouhé době, jsem se dostala zase zpátky na blog :D
Jenom chci ještě vědět, jestli tu ještě někdo zavíta nebo tak :-( tak dejte vědět do komentu
zatím Báááj :-)
T.o.u.r. 2.řada 21.díl KONEC
16. února 2009 v 15:00 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
"Tak doufam,že když jsi ve Mně zůstal tak dlouho,že se to aspoň povedlo." zasměje se Mischa a přikryje Nás prostěradlem. "Takže Ty to dítě vážně chceš?" udivim se. "Jo. Chci Tebe,další dítě s Tebou a už chci bejt jenom s Tebou a Sebim….možná po čase s dalšíma dětma." usměje se nádherně. Já si vedle ní lehnu na břicho a musím jí prostě políbit. "To Nám to ale trvalo,viď?" zasměju se. "No..hlavně teda Mně." kejvne a políbí pro změnu Ona Mě. "Strašně jsi Mi chyběla…." "Ty Mně taky….Bože Můj…5 dlouhých let. Skoro neuvěřitelný." zakroutí hlavou. Já jenom kejvnu a znovu jí políbim. "Nepůjdeme už spát?" řekne najednou Mischa. "Jasně." zasměju se a políbim jí. Ona zhasne lampičku a lehne si ke Mně zády. Tak jí zezadu obejmu. Mischa proplete Naše prsty a po chvíli usne. Ježiši….vypadá tak nádherně!!! Odhrnu jí pramínek vlasů z obličeje,pohladim jí po rameně a dam jí na ní pusinku. Přivinu si jí ještě blíž k sobě a po nějaký době šťastně a spokojeně usnu.
------------------RÁNO------------------
Párkrát za noc jsem se vzbudil,když se Mischa pohnula,ale když jsem viděl,že dál spokojeně oddychuje,v klidu jsem spal dál. Teď už jsem taky vzhůru,ale sám od sebe. Mischa pořád spokojeně oddychuje a Já mam chuť jí sežrat. :oD …jasně,že láskou! Nejsem kanibal. :oD Najednou k Nám do pokoje nakoukne Sebi. Uplně se udivim,že je tak brzo vzhůru,protože je teprve 9 hodin!!! A to u Nás Kaulitzů je většinou ještě noc. :oD A ikdyž se Sebi nejmenuje Kaulitz,počítam ho mezi Nás. Je to přece Můj syn…. Bože….Syn je tak hezký slovo. :o) Když Nás uvidí,kouzelně se usměje a chce jít pryč. Já mu ale ukážu,aby šel ke Mně. Tak On ke Mně potichu dojde. Já opatrně pustim Mischu. "Jakto,že jseš tak brzo vzhůru?" zeptam se ho potichu. "Chtěl jsem mamce udělat radost,že budu vzhůru dřív,než Ona." usměje se. "No….myslim si,že dneska bude po včerejšku spát hodně dlouho." zasměju se. "Takže už jste spolu?" rozsvítí se mu v těch jeho hnědých kukadlech. Já kejvnu,že jo. "To je super! Tak Já jdu." chce jít pryč. Já si ho ale přitáhnu zpátky. "Mam Tě strašně rád…." "Já Tebe taky." dá Mi pusu. "Tak běž. A nebouchej dveřma…." pustim ho se smíchem. On odletí pryč a Já se zpátky přitulim k Mische. "Kolik je lásko hodin?" řekne najednou. "Teprve 9. Spinkej dál." dam jí pusinku. Ona se jenom usměje a spí dál. Já už neusnu a jenom přemýšlim o tom,že se Mi konečně zase začalo dařit. Můj život je super!!! Našel jsem svýho syna,kterýho moc miluju,znovu jsem se jednou provždy zbavil Katrin a mam zpátky tohle Moje spinkající zlatíčko vedle Mě. Co víc si ještě přát?! Vůbec nic….maximálně mít další dítě a bydlet společně….. Ale když už jsme zase spolu,nemam o tohle starosti….navíc,když Mischa chce další dítě. Dokonce řekla,že v budoucnosti ještě další děti…..takže jsem teď nejšťastnější člověk na světě. A už aspoň vim,že papíry nejsou všechno o tom,co k sobě dva lidi cítí.
Když se vrátíme z Ameriky zpátky do Německa,prodáme svoje domy a koupíme si společně velikou vilu,kde Náš život začne od začátku. K Sebiho 5. narozeninám mu koupíme pejska,jak si přál a tenkrát Mi řikal,že se mu to zdálo. O rok později začne chodit do sportovní školy,kde může denně hrát svůj oblíbenej fotbal. Narodí se Nám další dítě,což je Lucy a hned o rok později další kluk Alex. Pojmenovali jsme ho Alex,protože je to jako Alexej,kterýmu jsme dodnes moc vděčný,že Nás tenkrát v tý Moskvě pustil pryč. Z Thomasovo a Christin holčičky Suzi vyroste slavná herečka a z jejich další dcery Hannah bude modelka. Ostatní jsou taky spokojený a jejich děti taky. Už zbývá jenom Můj brácha Tom,kterej se nakonec s Denisou rozejde a najde si novou holku Nicole. Ta s nim hned po týdnu otěhotní,protože nepoužili kondom a konečně se mu to vymstilo. :oD Ale řekl,že je šťastnej a cítí,že Nicole je ta pravá,takže Nám nezbývá nic jinýho,než mu věřit. Narodí se jim dvojvaječný dvojčata holčička a kluk. Jelikož je Nicole s Mischou nejlepší kamarádka,pojmenujou tu holčičku Mischa a brácha Mi udělá tu laskavost,že pojmenuje toho druhýho prcka po Mně. Takže mají děti Billa a Mischu…fakt trhlý. :oD A protože jsem mu to chtěl oplatit,vydupal jsem si na Mische 4.dítě!!! Sice Mi vrazila pěknou facku,když zjistila,že je těhotná,ale nechali jsme si ho a měli jsme to štěstí,že to byl další….3.kluk,kterýho jsme pojmenovali Tom. Jinak všichni žijeme šťastně až do smrti a pořád se MILUJEME!
KONEEEEEC!!!
Ahojky holky,Děkuju Vám všem,co jste četli tuhle šílenou povídku. :oD Občas to bylo přehnaný,což vim,ale tak snažila jsem se. :oD Je to dost dlouhá povídka dohromady s 1.řadou a vážně si cenim,že jste si jí přečetli. Už mam i několik dalších povídek a budu ráda,když si jí taky přečtete. Ještě jednou VELKÝ DÍKY a Papa. *Mischa* :o* P.S.:Pište komentíky. Díky. :o*
------------------RÁNO------------------
Párkrát za noc jsem se vzbudil,když se Mischa pohnula,ale když jsem viděl,že dál spokojeně oddychuje,v klidu jsem spal dál. Teď už jsem taky vzhůru,ale sám od sebe. Mischa pořád spokojeně oddychuje a Já mam chuť jí sežrat. :oD …jasně,že láskou! Nejsem kanibal. :oD Najednou k Nám do pokoje nakoukne Sebi. Uplně se udivim,že je tak brzo vzhůru,protože je teprve 9 hodin!!! A to u Nás Kaulitzů je většinou ještě noc. :oD A ikdyž se Sebi nejmenuje Kaulitz,počítam ho mezi Nás. Je to přece Můj syn…. Bože….Syn je tak hezký slovo. :o) Když Nás uvidí,kouzelně se usměje a chce jít pryč. Já mu ale ukážu,aby šel ke Mně. Tak On ke Mně potichu dojde. Já opatrně pustim Mischu. "Jakto,že jseš tak brzo vzhůru?" zeptam se ho potichu. "Chtěl jsem mamce udělat radost,že budu vzhůru dřív,než Ona." usměje se. "No….myslim si,že dneska bude po včerejšku spát hodně dlouho." zasměju se. "Takže už jste spolu?" rozsvítí se mu v těch jeho hnědých kukadlech. Já kejvnu,že jo. "To je super! Tak Já jdu." chce jít pryč. Já si ho ale přitáhnu zpátky. "Mam Tě strašně rád…." "Já Tebe taky." dá Mi pusu. "Tak běž. A nebouchej dveřma…." pustim ho se smíchem. On odletí pryč a Já se zpátky přitulim k Mische. "Kolik je lásko hodin?" řekne najednou. "Teprve 9. Spinkej dál." dam jí pusinku. Ona se jenom usměje a spí dál. Já už neusnu a jenom přemýšlim o tom,že se Mi konečně zase začalo dařit. Můj život je super!!! Našel jsem svýho syna,kterýho moc miluju,znovu jsem se jednou provždy zbavil Katrin a mam zpátky tohle Moje spinkající zlatíčko vedle Mě. Co víc si ještě přát?! Vůbec nic….maximálně mít další dítě a bydlet společně….. Ale když už jsme zase spolu,nemam o tohle starosti….navíc,když Mischa chce další dítě. Dokonce řekla,že v budoucnosti ještě další děti…..takže jsem teď nejšťastnější člověk na světě. A už aspoň vim,že papíry nejsou všechno o tom,co k sobě dva lidi cítí.
Když se vrátíme z Ameriky zpátky do Německa,prodáme svoje domy a koupíme si společně velikou vilu,kde Náš život začne od začátku. K Sebiho 5. narozeninám mu koupíme pejska,jak si přál a tenkrát Mi řikal,že se mu to zdálo. O rok později začne chodit do sportovní školy,kde může denně hrát svůj oblíbenej fotbal. Narodí se Nám další dítě,což je Lucy a hned o rok později další kluk Alex. Pojmenovali jsme ho Alex,protože je to jako Alexej,kterýmu jsme dodnes moc vděčný,že Nás tenkrát v tý Moskvě pustil pryč. Z Thomasovo a Christin holčičky Suzi vyroste slavná herečka a z jejich další dcery Hannah bude modelka. Ostatní jsou taky spokojený a jejich děti taky. Už zbývá jenom Můj brácha Tom,kterej se nakonec s Denisou rozejde a najde si novou holku Nicole. Ta s nim hned po týdnu otěhotní,protože nepoužili kondom a konečně se mu to vymstilo. :oD Ale řekl,že je šťastnej a cítí,že Nicole je ta pravá,takže Nám nezbývá nic jinýho,než mu věřit. Narodí se jim dvojvaječný dvojčata holčička a kluk. Jelikož je Nicole s Mischou nejlepší kamarádka,pojmenujou tu holčičku Mischa a brácha Mi udělá tu laskavost,že pojmenuje toho druhýho prcka po Mně. Takže mají děti Billa a Mischu…fakt trhlý. :oD A protože jsem mu to chtěl oplatit,vydupal jsem si na Mische 4.dítě!!! Sice Mi vrazila pěknou facku,když zjistila,že je těhotná,ale nechali jsme si ho a měli jsme to štěstí,že to byl další….3.kluk,kterýho jsme pojmenovali Tom. Jinak všichni žijeme šťastně až do smrti a pořád se MILUJEME!
KONEEEEEC!!!
Ahojky holky,Děkuju Vám všem,co jste četli tuhle šílenou povídku. :oD Občas to bylo přehnaný,což vim,ale tak snažila jsem se. :oD Je to dost dlouhá povídka dohromady s 1.řadou a vážně si cenim,že jste si jí přečetli. Už mam i několik dalších povídek a budu ráda,když si jí taky přečtete. Ještě jednou VELKÝ DÍKY a Papa. *Mischa* :o* P.S.:Pište komentíky. Díky. :o*
T.o.u.r. 2.řada 20.díl
15. února 2009 v 15:00 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
Dýl už to nevydržim. Přidržim si její tvář a vpiju se jí jazykem do pusy. Vyhledam si její jazyk a začnu ten svůj s tím jejím proplétat. Mischa se připojí,ale docela Mě překvapí. Najednou Mi odstrčí tu ruku,kterou si jí přidržuju a ruce Mi omotá kolem krku. "To aby Mi nepřekážela." zasměje se. Já se jenom usměju a obejmu si jí pevně kolem pasu,čimž si jí namáčknu těsně na sebe. Mischa přidá na intenzivitě a začne mezi Našimi jazyky probíhat vášnivý boj. Tak strašně Mi chyběla!!!!!!! Po chvíli se odtáhnu a zaklonim jí hlavu. Začnu její krk zaplavovat polibky,přičemž přivírá oči. Konečně jí zase můžu cítit! Jsem teď nejšťastnější na světě!!! "Bille….to nemůžeme." řekne potichu. "Proč ne?" udivim se. Přestanu a podívam se jí do očí. "…potřebuju čas…." "Kolik?" políbim jí. "Tak den na rozmyšlenou….Prosim." pohladí Mě po tváři. "Dobře….ale ještě Mě polib." kejvnu. Mischa Mě teda začne líbat. Po nějaký době se odtáhne. Ještě Mě políbí a odejde nahoru. Já se z toho chvíli musím vzpamatovávat a taky pak jdu nahoru. Jinak zbytek dne proběhne v klidu…..teda až na menší rvačku Mě a Seba. Ale jenom ze srandy!!! Prostě jsme se jenom tak ze srandy prali…dyť to znáte. :o)
------------------VEČER------------------
Po hygieně si jdu lehnout. Jenže Mi ještě začne volat Tom. Tak se zvednu a dojdu si pro mobil. Mischa se akorát vrátila z koupelny. "Čau. Zbláznil ses nebo co?....volat takhle dlouho. Už je půlnoc,vole." spustim hned na něj. "Ježiš Sorry. Já zapomněl,že tam máte jinej čas…." omluví se Mi. "Hmm…a co jsi chtěl?" "Chtěl jsem Ti slavnostně oznámit,že Katrin už je za mřížema!" řekne vesele. "Vážně? Nějak rychle,ne?" udivim se. "Prosim Tě,brácha. Divil by ses,co u poldů dělají peníze….akorát ještě nemůžou najít jednu z těch goril. Jinak už jsou zavřený všichni." zasměje se. "Aha…tak to je super. Až ho teda chytnou,dej Mi vědět,jo?" "Jasně,tak Čau…" "Čau." chci už zavěsit. "Počkej ještě…Co Mischa?" "Co s ní?" "No,jak je to mezi Váma…." "Hmm…vypadá to nadějně." "A už proběhla nějaká muchlovačka?" zasměje se. "…dneska." kejvnu. "Tak to je super! Tak jo,Čau." zavěsí. Jenom zakroutim hlavou a odložim mobil zpátky na stůl. Mischa pořád stojí u dveří od koupelny a pozoruje Mě. "Co je?" udivim se. "Hmm…" usměje se jenom šibalsky a začne se ke Mně přibližovat. Já jí jenom se zvednutym obočím sleduju. Nějak teď nevim,co chce dělat. :oD "Kdopak to byl?" přistoupí těsně ke Mně a nějak zvláštně se tváří. "Tom…prej už zavřeli Katrin." "Vážně? Tak to je super." začne Mi najednou svlíkat tričko. "Co děláš?" udivim se. Nic neřekne a dotlačí Mě ke zdi. O tu Mě opře. "Ani nevíš,jak strašně jsi Mi chyběl." začne se najednou kolenem třít o Můj rozkrok. Hned na to Mě začne líbat na krku. Já se nevzmůžu na nic jinýho,než na to,abych přivřel oči. Když Mischa pokračuje,rukama Mi začne zajíždět za boxerky a nohou přestane. "To nejde…" snažim se jí zastavit. Ona se zasměje a přestane. Já se teda trochu zmotořim. Mischa si rozepne župan,pod kterym má jenom krajkový kalhotky. Schodí ho ze sebe a rukou si provokativně přejede po prsu. "Vážně to nejde?" skousne si ret a začne Mě provokovat ještě víc tim,že ke Mně těsně přistoupí a začne se svojí horkou pokožkou třít o tu Mojí,která se postupně dostává do stejnýho stavu. "Pořád to ještě nejde?" zasměje se. Já schválně kejvnu,že ne,protože Mě zajímá,co udělá teď. Mischa Mi zajede rukama za boxerky a stáhne Mi je. Potom si přede Mě klekne. Než stačim něco říct,začne Mě kouřit. Kde se to v ní sakra najednou všechno vzalo?!!!
"Fajn. Vzdávam se. Jde to." vzdychnu vzrušeně po nějaký době,kdy už to nemůžu vydržet. Ona teda přestane a postaví se přede Mě. Provokativně si skousne s úsměvem ret a pozoruje Mě. Já jí hned vezmu a hodim na postel,čemuž se začne smát. "A teď si budu hrát Já." zašklebim se a stáhnu jí kalhotky. Vy víte,co bude probíhat. :oD…ani to sem nemusim psát. :oD Mischa Mě najednou chytne a přitáhne k sobě. Roztáhne nohy ještě víc a stáhne Mě mezi ně. Začne Mě líbat a Já cítim,jak moc "to" chce. "Počkej….Máš tu nějakej kondom?" řeknu mezi polibky. "Nepotřebujeme. Víš,co řikal Tom." zasměje se. Já se v tu chvíli zaseknu. Odtáhnu se od ní a podívam se jí do očí. "Víš,co tim ale riskuješ….nebo riskujeme?" "Vim a proto to dělam." usměje se nádherně. "Takže Ty se Mnou….." nenechá Mě to doříct. Přiloží Mi ukazováček na rty a zase Mě začne líbat. Já už teda na víc nečekam a opatrně do ní vniknu. Jsem trochu nervózní,tak na to jdu radši pomalu. :oD Když jsem na konci,Mischa zavře oči,zaryje Mi nehty do kůže na zádech a zasténá. Bože Můj….jak dlouho jsem po tomhle toužil!!! Začnu se v ní pomalu pohybovat a zaplavovat jí polibky,přičemž myslim jenom na jednu věc…..Nesmim jí zklamat a musim to vydržet. Nesmim se udělat dřív,než Ona! Prostě ne!!! Když po nějaký době začne přidávat na sténání,mam trochu strach,aby to ostatní nevzbudilo. Začnu jí teda líbat a začnu zarážet hlouběji,aby dosáhla vrcholu. Mam co dělat,abych to vydržel….a ikdyž špatně a obtížně,dokážu to. Mischa po nějaký době konečně dosáhne vrcholu. Prohne se,dost bolestivě Mi zaryje nehty do zad a vydá ze sebe hodně dlouhý sten. Ještě 2x přirazim a udělam se. Bože….měl jsem,co dělat. :oD Konečně jí zase můžu celou cítit! Ani nevíte,jak je to krásnej pocit!!! Oba se trochu zmotoříme a uklidníme. Po celou dobu se jí koukam do očí a mam strach,že jí teď šlo jenom o sex. Uvnitř sebe cítim napětí,strach a celkově z toho mam smíšený pocity. Nevim,co si teď myslet. Mischa zřejmě cítí to samí. "….udělali jsme dobře?" zeptá se Mě potichu. "Doufam,že jo….Miluju Tě." dostanu ze sebe,protože vážně nevim,co na to řekne. Ona si oddychne. "Už jsem se bála,že to neřekneš….Já Tebe taky." zasměje se a Já si taky oddychnu. Potom Mi dá pusinku a usměje se.
"….myslíš,že jsme někoho vzbudili?" zeptá se najednou po dlouhý době vzájemného hypnotizování. "To nevim,ale doufam,že ne….a i kdyby….Sebi je ještě malej a nechápe to. Vanessa už je zase dost velká a chápe to a Tvoji rodiče jsou přece dospělí a taky si tim prošli….Určitě budou rádi." usměju se. "Jo….budou. To máma Mi poradila,abych Tě svedla." začne se smát. "Cože?" přidam se k ní. "Jo…a táta jí v tom podporoval…bylo to zrovna,když jste se se Sebim prali." "Wow…." zakroutim hlavou a uklidnim se. Potom Mischu políbim a konečně z ní vystoupim. "Tak doufam,že když jsi ve Mně zůstal tak dlouho,že se to aspoň povedlo." zasměje se Mischa a přikryje Nás prostěradlem…..
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
------------------VEČER------------------
Po hygieně si jdu lehnout. Jenže Mi ještě začne volat Tom. Tak se zvednu a dojdu si pro mobil. Mischa se akorát vrátila z koupelny. "Čau. Zbláznil ses nebo co?....volat takhle dlouho. Už je půlnoc,vole." spustim hned na něj. "Ježiš Sorry. Já zapomněl,že tam máte jinej čas…." omluví se Mi. "Hmm…a co jsi chtěl?" "Chtěl jsem Ti slavnostně oznámit,že Katrin už je za mřížema!" řekne vesele. "Vážně? Nějak rychle,ne?" udivim se. "Prosim Tě,brácha. Divil by ses,co u poldů dělají peníze….akorát ještě nemůžou najít jednu z těch goril. Jinak už jsou zavřený všichni." zasměje se. "Aha…tak to je super. Až ho teda chytnou,dej Mi vědět,jo?" "Jasně,tak Čau…" "Čau." chci už zavěsit. "Počkej ještě…Co Mischa?" "Co s ní?" "No,jak je to mezi Váma…." "Hmm…vypadá to nadějně." "A už proběhla nějaká muchlovačka?" zasměje se. "…dneska." kejvnu. "Tak to je super! Tak jo,Čau." zavěsí. Jenom zakroutim hlavou a odložim mobil zpátky na stůl. Mischa pořád stojí u dveří od koupelny a pozoruje Mě. "Co je?" udivim se. "Hmm…" usměje se jenom šibalsky a začne se ke Mně přibližovat. Já jí jenom se zvednutym obočím sleduju. Nějak teď nevim,co chce dělat. :oD "Kdopak to byl?" přistoupí těsně ke Mně a nějak zvláštně se tváří. "Tom…prej už zavřeli Katrin." "Vážně? Tak to je super." začne Mi najednou svlíkat tričko. "Co děláš?" udivim se. Nic neřekne a dotlačí Mě ke zdi. O tu Mě opře. "Ani nevíš,jak strašně jsi Mi chyběl." začne se najednou kolenem třít o Můj rozkrok. Hned na to Mě začne líbat na krku. Já se nevzmůžu na nic jinýho,než na to,abych přivřel oči. Když Mischa pokračuje,rukama Mi začne zajíždět za boxerky a nohou přestane. "To nejde…" snažim se jí zastavit. Ona se zasměje a přestane. Já se teda trochu zmotořim. Mischa si rozepne župan,pod kterym má jenom krajkový kalhotky. Schodí ho ze sebe a rukou si provokativně přejede po prsu. "Vážně to nejde?" skousne si ret a začne Mě provokovat ještě víc tim,že ke Mně těsně přistoupí a začne se svojí horkou pokožkou třít o tu Mojí,která se postupně dostává do stejnýho stavu. "Pořád to ještě nejde?" zasměje se. Já schválně kejvnu,že ne,protože Mě zajímá,co udělá teď. Mischa Mi zajede rukama za boxerky a stáhne Mi je. Potom si přede Mě klekne. Než stačim něco říct,začne Mě kouřit. Kde se to v ní sakra najednou všechno vzalo?!!!
"Fajn. Vzdávam se. Jde to." vzdychnu vzrušeně po nějaký době,kdy už to nemůžu vydržet. Ona teda přestane a postaví se přede Mě. Provokativně si skousne s úsměvem ret a pozoruje Mě. Já jí hned vezmu a hodim na postel,čemuž se začne smát. "A teď si budu hrát Já." zašklebim se a stáhnu jí kalhotky. Vy víte,co bude probíhat. :oD…ani to sem nemusim psát. :oD Mischa Mě najednou chytne a přitáhne k sobě. Roztáhne nohy ještě víc a stáhne Mě mezi ně. Začne Mě líbat a Já cítim,jak moc "to" chce. "Počkej….Máš tu nějakej kondom?" řeknu mezi polibky. "Nepotřebujeme. Víš,co řikal Tom." zasměje se. Já se v tu chvíli zaseknu. Odtáhnu se od ní a podívam se jí do očí. "Víš,co tim ale riskuješ….nebo riskujeme?" "Vim a proto to dělam." usměje se nádherně. "Takže Ty se Mnou….." nenechá Mě to doříct. Přiloží Mi ukazováček na rty a zase Mě začne líbat. Já už teda na víc nečekam a opatrně do ní vniknu. Jsem trochu nervózní,tak na to jdu radši pomalu. :oD Když jsem na konci,Mischa zavře oči,zaryje Mi nehty do kůže na zádech a zasténá. Bože Můj….jak dlouho jsem po tomhle toužil!!! Začnu se v ní pomalu pohybovat a zaplavovat jí polibky,přičemž myslim jenom na jednu věc…..Nesmim jí zklamat a musim to vydržet. Nesmim se udělat dřív,než Ona! Prostě ne!!! Když po nějaký době začne přidávat na sténání,mam trochu strach,aby to ostatní nevzbudilo. Začnu jí teda líbat a začnu zarážet hlouběji,aby dosáhla vrcholu. Mam co dělat,abych to vydržel….a ikdyž špatně a obtížně,dokážu to. Mischa po nějaký době konečně dosáhne vrcholu. Prohne se,dost bolestivě Mi zaryje nehty do zad a vydá ze sebe hodně dlouhý sten. Ještě 2x přirazim a udělam se. Bože….měl jsem,co dělat. :oD Konečně jí zase můžu celou cítit! Ani nevíte,jak je to krásnej pocit!!! Oba se trochu zmotoříme a uklidníme. Po celou dobu se jí koukam do očí a mam strach,že jí teď šlo jenom o sex. Uvnitř sebe cítim napětí,strach a celkově z toho mam smíšený pocity. Nevim,co si teď myslet. Mischa zřejmě cítí to samí. "….udělali jsme dobře?" zeptá se Mě potichu. "Doufam,že jo….Miluju Tě." dostanu ze sebe,protože vážně nevim,co na to řekne. Ona si oddychne. "Už jsem se bála,že to neřekneš….Já Tebe taky." zasměje se a Já si taky oddychnu. Potom Mi dá pusinku a usměje se.
"….myslíš,že jsme někoho vzbudili?" zeptá se najednou po dlouhý době vzájemného hypnotizování. "To nevim,ale doufam,že ne….a i kdyby….Sebi je ještě malej a nechápe to. Vanessa už je zase dost velká a chápe to a Tvoji rodiče jsou přece dospělí a taky si tim prošli….Určitě budou rádi." usměju se. "Jo….budou. To máma Mi poradila,abych Tě svedla." začne se smát. "Cože?" přidam se k ní. "Jo…a táta jí v tom podporoval…bylo to zrovna,když jste se se Sebim prali." "Wow…." zakroutim hlavou a uklidnim se. Potom Mischu políbim a konečně z ní vystoupim. "Tak doufam,že když jsi ve Mně zůstal tak dlouho,že se to aspoň povedlo." zasměje se Mischa a přikryje Nás prostěradlem…..
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
T.o.u.r. 2.řada 19.díl
14. února 2009 v 14:00 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
"Nekoukej tak na Mě. Víš,že Mi to vadí." řekne jako řikala dřív vždycky. Vyvlíkne se Mi a přes hlavu si dá polštář. Pořád je stejná. :oD "Vůbec jsi se nezměnila." usměju se. "Hmm….Ty taky ne. Vždycky jsi na Mě tak tupě zíral." začne se pod tim polštářem smát. "Tsss. Včera jsem Ti byl dobrej,viď?" zvednu obočí. "….dneska. Byli 3 ráno." opraví Mě. "Jej…" povzdychnu. "To je Bille závažná věc,protože včera jsi Mi dobrej nebyl. Jenom jsi Mě ráno pěkně nasral." "Já Ti to jenom oplatil." namítnu. "Nemůžu za to,že jste oba takový spáči….a nějak jsem Vás vzbudit musela." "Mohla jsi to udělat i jinak…" zašklebim se. "Nevim,jak….a navíc…teď to sem nepleť. Hájim svoje práva." zasměje se a konečně si z hlavy sundá ten polštář. "Práva?" zvednu obočí. "Jo,práva." zašklebí se a najednou od Seba uslyšíme nějakou ránu. Já ihned vyletim z postele a vběhnu do jeho pokoje. Mischa hned za Mnou. "Panebože…." schová si Mischa obličej do dlaní a Já mam co dělat,abych se nezačal hodně hlasitě smát. Sebi totiž spadnul z postele,ale vůbec to neřeší a spí dál….na tý zemi. :oD Tak ho opatrně vezmu do náruče a položim ho zpátky do postele. Přikryju ho a odtáhnu Mischu zpátky do pokoje. "Ten má teda tvrdý spaní." začnu se hned tlemit,když zavřu dveře. "…po kom to asi má." zakroutí Mischa hlavou a odejde do koupelny. Já se usměju a počkam,až vyjde z koupelny. Dneska mam skvělou náladu….ani nevim proč,ale zázrakem mam chuť se zase konečně po hodně dlouhý době smát. Když Mischa vyjde z koupelny,jdu tam Já. Pak jdu dolu na snídani.
"Ahoj." pozdravim všechny přítomný. Není tu jenom Sebi…. Bože..pořád z něj nemůžu. :oD Sednu si teda a Kate přede Mě postaví talíř s něčim…zvláštnim. "Co to je?" zajímam se. "….no….Já ani nevim. Našla jsem recept po Mojí babičce,ale název u toho nebyl….prostě je to nějaká buchta,či co….možná bábovka." zasměje se. "Tak to jsem na to zvědavej." zasměju se a ochutnam. Chvíli to přežvykuju,až to spolknu. "Je to dobrý." uznam a pustim se do jídla jako ostatní. "Sebi ještě spí?" zeptá se Lukas. "Jo." začnu se hned smát. "Je totálně nemožnej. Normálně spadnul z postele a spal dál…." kroutí Mischa hlavou. "To je dřevo." vyprskne Vanessa smíchy džus na Kate. "Ehm…Díky. Asi se půjdu převlíct." zasměje se a odejde. My se začneme smát. Po nějaký době dolu sejde ospalej Sebi v pyžamu a sedne si k Nám. Vezme Vanesse talíř a začne jí to jíst. :oD "Hej! To je Moje!" začne se rozčilovat. "Tak si vezmi nový. Tohle už je Moje." odpálkuje jí. "Hmm…stejně už jsem měla dost." mávne rukou,když se na ní podívam,aby na něj zase nebyla hnusná. "To je doblý.." pochvaluje si Sebi s plnou pusou,když už jí asi 5.kus. "Jseš jako otesánek…" směje se Vanessa. "No a co…Nechtěj,abych Tě taky sežral." setře jí znovu. Já se jenom usměju,jak je šikovnej a umí jí skvěle odpálkovat. :oD Jsem rád,že už jí nebere tak vážně a pochopil,že je to prostě tele….s prominutím. :oD "Máš hezký pyžamo. Kdo to je?" řekne najedou Vanessa Sebimu. Tim si u něj šplhne. Lukas už odešel a My je s Mischou se zaujetím sledujeme. "Tohle je David Beckham. Je to nejlepší fotbalista. Budu jako On,až budu velkej." řekne pyšně. "Je hezkej….Já znam jenom Victorii Beckham. Je to velká módní ikona." řekne Vanessa. "Ty dva jsou manželé." ujasní jim Mischa. "Aha." kejvnou sborově a dál se o nich spolu baví. Já se na Mischu usměju a Ona Mi úsměv oplatí. Ty dva potom odejdou k Sebimu do pokoje,aby Vanesse ukázal nějaký jeho fotky. Bože….má dalšího idola. :oD "Tak aspoň si v něčem rozumí,ikdyž každýmu jde o něco jinýho." zasměje se Mischa a dá nádobí do myčky. Já jí pomůžu a potom jdeme na verandu.
"Ty už nekouříš?" zeptam se Mischy,protože jsem jí ani jednou neviděl kouřit. "Ne. V těhotenství jsem musela přestat….no..nemusela. Ale chtěla jsem,aby byl Sebi zdravej a v pořádku,tak jsem přestala." ujasní Mi. Já kejvnu. Nějakou dobu potom mlčíme a Já si zatím hraju se zapalovačem. "…Bille?" řekne najednou Mischa takovym zvláštnim tónem. "Hmm…?" zvednu k ní pohled. "….Já….ne,nic, Zapomeň na to." uhne pohledem. "….mluv…" pobídnu jí. "….no…asi určitě k Tobě ještě něco cítim. Protože když jsem dneska spala s Tebou….ty víš,jak to myslim….. Tak jsem se konečně cítila v bezpečí a už se Mi nezdála noční můra jako poslední dobou denně." řekne Mi. Já v tu chvíli moc nevim,jak reagovat. Nevim,jestli jí mam říct,že jí Miluju a nebo mluvit o tom spaní…..jsem srab… "Jo…myslel jsem si to,protože jsi se den předtim pořád vrtěla a teď si spala v klidu." kejvnu. "Hmm…jo…" zvedne se a rychle odejde. Moc jsem to teď nepochopil. Možná čekala,že jí taky řeknu,že k ní něco cítim….proto se teď cítila divně….možná trapně a radši odešla…. jsem Můj bože ale vůl. Hned se zvednu a jdu za ní.
Vlítnu do Našeho pokoje,ale Mischa tam není. Tak proběhnu celej dům,ale nemůžu jí najít. Hned jdu do sklepa,protože jen tak rychle nemohla zmizet. Mam štěstí….je tam. Zase se probírá těma věcma. "Mischo,Já…." přistoupim k ní a Ona zvedne obočí. "Ty…co?" "Já..musim Ti něco říct…" dostanu ze sebe. Bože…jsem tak nervózní!!! "….jestli se to týká toho,co jsem Ti řekla venku,nebudeme to radši řešit." zakroutí hlavou. "Ale…" "Nech to bejt. Zapomeň na to." "Nezapomenu,protože…." "Neřeš to." mele si pořád svou a nenechá Mě domluvit. Nenapadne Mě už nic jinýho,jak jí to vysvětlit,aby nic nenamítala,než jí políbit. Přitáhnu si jí k sobě a začnu jí vášnivě líbat. Ona je chvíli v šoku a udiveně mrká. Tak se od ní odtáhnu. "Nech Mě domluvit…." požádam jí. Ona teda nepatrně a ještě pořád vyděšeně kejvne. "Miluju Tě a chci Tě zpátky. Celou tu dobu jsem čekal jenom na Tebe. Chci bejt s Tebou a se Sebastiánem,protože Tě strašně moc pořád Miluju jako ještě nikdy nikoho. Jestli Mi teď řekneš,že Ty Mě ne,vrátim se zpátky do Německa a je Mi jedno,když Mě nějaká Katrin třeba zabije…." vybalim na ní bleskově a je vidět,že si to teprve přebírá v hlavě. "….řekl jsem to moc rychle?" skousnu si ret. "Bille,Já…." chce něco říct,ale neřekne,protože je v šoku. "Teď nic neřikej." přiblížim se k ní zpátky a začnu jí sát horní ret. Bože Můj….jak dlouho jsem po tomhle toužil. Ani nevim,kde se všechna ta odvaha a kuráž ve mně vzaly,ale jsem rád,že jsem jí to dokázal říct. Mischa chvíli jenom nepřítomně kouká,ale potom se ke Mně připojí a začne Mí sát dolní ret. Tim Mi dokáže,že jí nejsem lhostejnej. Dýl už to nevydržim. Přidržim si její tvář a vpiju se jí jazykem do pusy. Vyhledam si její jazyk a začnu ten svůj s tím jejím proplétat. Mischa se připojí,ale docela Mě překvapí….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
"Ahoj." pozdravim všechny přítomný. Není tu jenom Sebi…. Bože..pořád z něj nemůžu. :oD Sednu si teda a Kate přede Mě postaví talíř s něčim…zvláštnim. "Co to je?" zajímam se. "….no….Já ani nevim. Našla jsem recept po Mojí babičce,ale název u toho nebyl….prostě je to nějaká buchta,či co….možná bábovka." zasměje se. "Tak to jsem na to zvědavej." zasměju se a ochutnam. Chvíli to přežvykuju,až to spolknu. "Je to dobrý." uznam a pustim se do jídla jako ostatní. "Sebi ještě spí?" zeptá se Lukas. "Jo." začnu se hned smát. "Je totálně nemožnej. Normálně spadnul z postele a spal dál…." kroutí Mischa hlavou. "To je dřevo." vyprskne Vanessa smíchy džus na Kate. "Ehm…Díky. Asi se půjdu převlíct." zasměje se a odejde. My se začneme smát. Po nějaký době dolu sejde ospalej Sebi v pyžamu a sedne si k Nám. Vezme Vanesse talíř a začne jí to jíst. :oD "Hej! To je Moje!" začne se rozčilovat. "Tak si vezmi nový. Tohle už je Moje." odpálkuje jí. "Hmm…stejně už jsem měla dost." mávne rukou,když se na ní podívam,aby na něj zase nebyla hnusná. "To je doblý.." pochvaluje si Sebi s plnou pusou,když už jí asi 5.kus. "Jseš jako otesánek…" směje se Vanessa. "No a co…Nechtěj,abych Tě taky sežral." setře jí znovu. Já se jenom usměju,jak je šikovnej a umí jí skvěle odpálkovat. :oD Jsem rád,že už jí nebere tak vážně a pochopil,že je to prostě tele….s prominutím. :oD "Máš hezký pyžamo. Kdo to je?" řekne najedou Vanessa Sebimu. Tim si u něj šplhne. Lukas už odešel a My je s Mischou se zaujetím sledujeme. "Tohle je David Beckham. Je to nejlepší fotbalista. Budu jako On,až budu velkej." řekne pyšně. "Je hezkej….Já znam jenom Victorii Beckham. Je to velká módní ikona." řekne Vanessa. "Ty dva jsou manželé." ujasní jim Mischa. "Aha." kejvnou sborově a dál se o nich spolu baví. Já se na Mischu usměju a Ona Mi úsměv oplatí. Ty dva potom odejdou k Sebimu do pokoje,aby Vanesse ukázal nějaký jeho fotky. Bože….má dalšího idola. :oD "Tak aspoň si v něčem rozumí,ikdyž každýmu jde o něco jinýho." zasměje se Mischa a dá nádobí do myčky. Já jí pomůžu a potom jdeme na verandu.
"Ty už nekouříš?" zeptam se Mischy,protože jsem jí ani jednou neviděl kouřit. "Ne. V těhotenství jsem musela přestat….no..nemusela. Ale chtěla jsem,aby byl Sebi zdravej a v pořádku,tak jsem přestala." ujasní Mi. Já kejvnu. Nějakou dobu potom mlčíme a Já si zatím hraju se zapalovačem. "…Bille?" řekne najednou Mischa takovym zvláštnim tónem. "Hmm…?" zvednu k ní pohled. "….Já….ne,nic, Zapomeň na to." uhne pohledem. "….mluv…" pobídnu jí. "….no…asi určitě k Tobě ještě něco cítim. Protože když jsem dneska spala s Tebou….ty víš,jak to myslim….. Tak jsem se konečně cítila v bezpečí a už se Mi nezdála noční můra jako poslední dobou denně." řekne Mi. Já v tu chvíli moc nevim,jak reagovat. Nevim,jestli jí mam říct,že jí Miluju a nebo mluvit o tom spaní…..jsem srab… "Jo…myslel jsem si to,protože jsi se den předtim pořád vrtěla a teď si spala v klidu." kejvnu. "Hmm…jo…" zvedne se a rychle odejde. Moc jsem to teď nepochopil. Možná čekala,že jí taky řeknu,že k ní něco cítim….proto se teď cítila divně….možná trapně a radši odešla…. jsem Můj bože ale vůl. Hned se zvednu a jdu za ní.
Vlítnu do Našeho pokoje,ale Mischa tam není. Tak proběhnu celej dům,ale nemůžu jí najít. Hned jdu do sklepa,protože jen tak rychle nemohla zmizet. Mam štěstí….je tam. Zase se probírá těma věcma. "Mischo,Já…." přistoupim k ní a Ona zvedne obočí. "Ty…co?" "Já..musim Ti něco říct…" dostanu ze sebe. Bože…jsem tak nervózní!!! "….jestli se to týká toho,co jsem Ti řekla venku,nebudeme to radši řešit." zakroutí hlavou. "Ale…" "Nech to bejt. Zapomeň na to." "Nezapomenu,protože…." "Neřeš to." mele si pořád svou a nenechá Mě domluvit. Nenapadne Mě už nic jinýho,jak jí to vysvětlit,aby nic nenamítala,než jí políbit. Přitáhnu si jí k sobě a začnu jí vášnivě líbat. Ona je chvíli v šoku a udiveně mrká. Tak se od ní odtáhnu. "Nech Mě domluvit…." požádam jí. Ona teda nepatrně a ještě pořád vyděšeně kejvne. "Miluju Tě a chci Tě zpátky. Celou tu dobu jsem čekal jenom na Tebe. Chci bejt s Tebou a se Sebastiánem,protože Tě strašně moc pořád Miluju jako ještě nikdy nikoho. Jestli Mi teď řekneš,že Ty Mě ne,vrátim se zpátky do Německa a je Mi jedno,když Mě nějaká Katrin třeba zabije…." vybalim na ní bleskově a je vidět,že si to teprve přebírá v hlavě. "….řekl jsem to moc rychle?" skousnu si ret. "Bille,Já…." chce něco říct,ale neřekne,protože je v šoku. "Teď nic neřikej." přiblížim se k ní zpátky a začnu jí sát horní ret. Bože Můj….jak dlouho jsem po tomhle toužil. Ani nevim,kde se všechna ta odvaha a kuráž ve mně vzaly,ale jsem rád,že jsem jí to dokázal říct. Mischa chvíli jenom nepřítomně kouká,ale potom se ke Mně připojí a začne Mí sát dolní ret. Tim Mi dokáže,že jí nejsem lhostejnej. Dýl už to nevydržim. Přidržim si její tvář a vpiju se jí jazykem do pusy. Vyhledam si její jazyk a začnu ten svůj s tím jejím proplétat. Mischa se připojí,ale docela Mě překvapí….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
T.o.u.r. 2.řada 18.díl
13. února 2009 v 13:19 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
Vytočim jeho číslo a čekam,až to zvedne. "Čau brácha. Tak,jak si tam žijete?" vybafne hned na Mě Tom. "Ahoj….dobře a co Ty?" "Dobrý….včera jsem zrovna potkal Katrin a tvářila se jakoby jí uletěly včely." začne se smát. "Takže už ví,že jsme pryč….Máme ale strach,aby teď nezačala vydírat třeba Tebe…" řeknu mu. "Sim Tě,jí vojedu a víckrát nepříjde." začne se smát. To je celej On. :oD "A jak to máte s Denisou?" zeptam se. "Dobrý. Zatím Nám to klape…..hlavně v posteli teda jo." začne se tlemit nanovo. "Hmm….to je dobře. U Nás už to taky vypadá celkem dobře…" zasměju se. "Fakt? Už jste spolu?" "Ne." "A co Sebi?" "Je strašně super a je šťastnej." usměju se při pohledu na to,jak strefil jednu kachnu do hlavy a začne se radovat. "To je dobře. Co Vanessa?" začne se smát. "Vanessa? Ty vole,Já jí málem nepoznal. Už je velká a ještě víc namyšlená." chytim výtlem. Mischa se vedle Mě začne smát,protože to všechno slyšela. :oD "Tak jo,no. My se s ostatníma nějak zbavíme Katrin a těch jejích goril a pak Vám zavolam,jo?" "Jak jako zbavíte?" udivim se. "Přes poldy. Pak Vám zavoláme,ale do tý doby se nevracejte. Jasný?" "O.K." odsouhlasim. "Brácha….a ještě taková rada….Vojeď Mischu,co nejdřív bez kondomu,ať je těhotná a Ty se dočkáš prcka." řekne Mi. Mischa Mi najednou vytrhne telefon. "Jen Drede počkej,až se vrátíme! Ty uvidíš!" okřikne ho a začne se smát. Potom Mi mobil vrátí. "Ty vole. To jsi Mi nemohl říct,že to slyší?!" sprdne Mě se smíchem Tom. "Sorry….tak Čau." "Čau." zavěsí. Já se na Mischu nevině usměju a Ona Mě se smíchem pleskne. Je pořád stejná. :o) Když si Sebi "vyhraje",jdeme domu.
------------------PO VEČEŘI------------------
"Dneska jsem už utahanej. Dobrou." řekne Sebi. Dá Mi pusu,potom Mische a odejde do pokoje. "Taky půjdu spát. Jsem z tý procházky docela unavená. Dobrou." zvedne se Mischa a odejde. "…Já taky půjdu. Dobrou." "Dobrou." odpoví Mi Kate s Lukasem a odejdu nahoru. Svalim se na postel a čekam,až Mischa vyleze z koupelny. Po nějaký době se tak stane a jdu vykonat hygienu Já. Když se vrátim do pokoje,Mischa už spokojeně oddychuju. Nechala Mi ale rozsvícenou lampičku,abych viděl a nerozbil si hubu. Ta je ale hodná. :oD Tak si opatrně lehnu na Mojí polovinu postele a naklonim se přes Mischu,abych mohl zhasnout. Zhasnu,ale asi jí tim vzbudim. "Promiň." omluvim se jí. "To je dobrý." "Klidně jsi mohla nechat zhasnuto. Já bych k tý posteli nějak došel." zasměju se potichu. "To jo a rozbil by sis hubu." začne se smát. "To je taky možný…." kejvnu. "Ty Bille….proč vlastně už nespíš jenom v boxerkách?" řekne najednou,čemuž se začnu smát. "A proč bych měl?" "Tak Já nevim….že dřív jsi prostě spal bez toho trička…jenom takovej zvyk." zakroutí hlavou. "Hmm…." "Ale jestli chceš,klidně si to tričko sundej a spi jenom v boxerkách. Mně to nevadí…..jsem zvyklá." řekne Mi po chvíli. "….co tak najednou?" udivim se. "Já nevim….jenom chci,abys měl pohodlí." usměje se. Podle jejího pohledu ale poznam,že je za tim i něco jinýho. Necham to ale bejt.
------------------VE 3 RÁNO------------------
Najednou Mě vzbudí škubnutí postelí. "Bože…." sedí Mischa a zhluboka oddychuje. Já se musím chvíli rozkoukat a potom rozsvítim lampičku. "Stalo se něco?" sednu si taky a pohladim jí po zádech. "Já….zdálo se Mi,že někdo unesl Seba." dostane ze sebe. "To je dobrý. Byl to jenom sen…." snažim se jí uklidnit. "Já vim….ale co,když se to fakt stane?" podívá se Mi do očí. "Nestane,neboj. O to se sám postaram….Nikdo nikomu neublíží." vezmu jí tvář do dlaní. "Jasný?" "Jo." kejvne. Tak jí pustim,ale Ona se zvedne. "Kam jdeš?" "Pro jistotu se na něj jdu podívat." odejde vedle do pokoje. Po chvíli se vrátí. "Tak co?" "Je tam a spí." lehne si zpátky do postele. "Vidíš. Je v pořádku. Nemusíš mít strach." lehnu si taky a zhasnu. Chvíli jenom tak ležim na zádech a přemýšlim,až se nakonec zvednu z postele a jdu na záchod. Než se vrátim,radši se taky zajdu podívat ze Sebim. Vážně sladce spí a zase se usmívá. Zase se mu zdá něco hezkýho. Tak potichu zavřu dveře a jdu zpátky do pokoje. Lehnu si a všimnu si,že Mischa nespí a kouká do stropu. "Notak….nemysli na to. Byl to jenom sen. Je v pořádku. Já Vás ochránim…. I kdybych si měl znovu projít tim všim,co s Katrin,Vám dvoum nikdo neublíží." pohladim jí po tváři. Ona se Mi podívá do očí a chvíli se jenom vzájemně hypnotizujeme. Po chvíli oční kontakt přeruší a přitulí se ke Mně. Já se udivim,ale obejmu jí a Ona se schová do Mojí náruče,jakoby vážně měla strach. Začnu jí hladit po zádech jako dřív a tim se Mi jí podaří uspat. Pořád to funguje. :o) Je to tak nádhernej pocit,mít jí zase po tak dlouhý době u sebe…. Jsem strašně šťastnej!!! Zítra jí řeknu,co k ní pořád cítim. Nedokážu to v sobě už dál držet. Vim,že ke Mně pořád taky něco cítí….a navíc to přece řikala Vanessa i Kate a těm můžu věřit. Při takových myšlenkách nakonec usnu.
------------------RÁNO------------------
Probudim se,když se Mischa víc pohne. Pořád ještě spí. Tak se podívam na hodiny…..už je 10 hodin…. Je Mi Mischy líto,jestli má takový sny,jako třeba včera. Možná právě proto se předtim pořád tak vrtěla. Za celou dobu,co ale teď spí u Mě…spíš na Mě….na Mym rameně,se nevrtí. Je to zvláštní…..Vždycky se vzbudim,když se víc pohne,ale teď jsem se nevzbudil,takže má asi vážně klidnej spánek….aspoň něco. Pohnula se až teď víc,což Mě vzbudilo….takže už se asi taky brzo vzbudí. To už mam za ty léta vypozorovaný….ikdyž…už je to 5 let a mohlo se to už zase změnit….ale pochybuju. Nějakou dobu jí pozoruju,jak spokojeně oddychuje. Vypadá strašně nevině….Je hrozně roztomilá a sladká. Bože Můj…jak moc Mi chybí její rty…. Chci jí konečně líbat a zase celou cítit…. Ach jo. Mischa se začne vrtět a tak různě pohybovat. Vážně se už vzbudí…. :oD Hned na to otevře oči. Měl jsem pravdu! Pořád se budí uplně stejně! To je dobře…. vždycky Mě bavilo jí pozorovat. :oD "Nekoukej tak na Mě. Víš,že Mi to vadí." řekne jako řikala dřív vždycky. Vyvlíkne se Mi a přes hlavu si dá polštář. Pořád je stejná. :oD "Vůbec jsi se nezměnila." usměju se. "Hmm….Ty taky ne. Vždycky jsi na Mě tak tupě zíral." začne se pod tim polštářem smát….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
------------------PO VEČEŘI------------------
"Dneska jsem už utahanej. Dobrou." řekne Sebi. Dá Mi pusu,potom Mische a odejde do pokoje. "Taky půjdu spát. Jsem z tý procházky docela unavená. Dobrou." zvedne se Mischa a odejde. "…Já taky půjdu. Dobrou." "Dobrou." odpoví Mi Kate s Lukasem a odejdu nahoru. Svalim se na postel a čekam,až Mischa vyleze z koupelny. Po nějaký době se tak stane a jdu vykonat hygienu Já. Když se vrátim do pokoje,Mischa už spokojeně oddychuju. Nechala Mi ale rozsvícenou lampičku,abych viděl a nerozbil si hubu. Ta je ale hodná. :oD Tak si opatrně lehnu na Mojí polovinu postele a naklonim se přes Mischu,abych mohl zhasnout. Zhasnu,ale asi jí tim vzbudim. "Promiň." omluvim se jí. "To je dobrý." "Klidně jsi mohla nechat zhasnuto. Já bych k tý posteli nějak došel." zasměju se potichu. "To jo a rozbil by sis hubu." začne se smát. "To je taky možný…." kejvnu. "Ty Bille….proč vlastně už nespíš jenom v boxerkách?" řekne najednou,čemuž se začnu smát. "A proč bych měl?" "Tak Já nevim….že dřív jsi prostě spal bez toho trička…jenom takovej zvyk." zakroutí hlavou. "Hmm…." "Ale jestli chceš,klidně si to tričko sundej a spi jenom v boxerkách. Mně to nevadí…..jsem zvyklá." řekne Mi po chvíli. "….co tak najednou?" udivim se. "Já nevim….jenom chci,abys měl pohodlí." usměje se. Podle jejího pohledu ale poznam,že je za tim i něco jinýho. Necham to ale bejt.
------------------VE 3 RÁNO------------------
Najednou Mě vzbudí škubnutí postelí. "Bože…." sedí Mischa a zhluboka oddychuje. Já se musím chvíli rozkoukat a potom rozsvítim lampičku. "Stalo se něco?" sednu si taky a pohladim jí po zádech. "Já….zdálo se Mi,že někdo unesl Seba." dostane ze sebe. "To je dobrý. Byl to jenom sen…." snažim se jí uklidnit. "Já vim….ale co,když se to fakt stane?" podívá se Mi do očí. "Nestane,neboj. O to se sám postaram….Nikdo nikomu neublíží." vezmu jí tvář do dlaní. "Jasný?" "Jo." kejvne. Tak jí pustim,ale Ona se zvedne. "Kam jdeš?" "Pro jistotu se na něj jdu podívat." odejde vedle do pokoje. Po chvíli se vrátí. "Tak co?" "Je tam a spí." lehne si zpátky do postele. "Vidíš. Je v pořádku. Nemusíš mít strach." lehnu si taky a zhasnu. Chvíli jenom tak ležim na zádech a přemýšlim,až se nakonec zvednu z postele a jdu na záchod. Než se vrátim,radši se taky zajdu podívat ze Sebim. Vážně sladce spí a zase se usmívá. Zase se mu zdá něco hezkýho. Tak potichu zavřu dveře a jdu zpátky do pokoje. Lehnu si a všimnu si,že Mischa nespí a kouká do stropu. "Notak….nemysli na to. Byl to jenom sen. Je v pořádku. Já Vás ochránim…. I kdybych si měl znovu projít tim všim,co s Katrin,Vám dvoum nikdo neublíží." pohladim jí po tváři. Ona se Mi podívá do očí a chvíli se jenom vzájemně hypnotizujeme. Po chvíli oční kontakt přeruší a přitulí se ke Mně. Já se udivim,ale obejmu jí a Ona se schová do Mojí náruče,jakoby vážně měla strach. Začnu jí hladit po zádech jako dřív a tim se Mi jí podaří uspat. Pořád to funguje. :o) Je to tak nádhernej pocit,mít jí zase po tak dlouhý době u sebe…. Jsem strašně šťastnej!!! Zítra jí řeknu,co k ní pořád cítim. Nedokážu to v sobě už dál držet. Vim,že ke Mně pořád taky něco cítí….a navíc to přece řikala Vanessa i Kate a těm můžu věřit. Při takových myšlenkách nakonec usnu.
------------------RÁNO------------------
Probudim se,když se Mischa víc pohne. Pořád ještě spí. Tak se podívam na hodiny…..už je 10 hodin…. Je Mi Mischy líto,jestli má takový sny,jako třeba včera. Možná právě proto se předtim pořád tak vrtěla. Za celou dobu,co ale teď spí u Mě…spíš na Mě….na Mym rameně,se nevrtí. Je to zvláštní…..Vždycky se vzbudim,když se víc pohne,ale teď jsem se nevzbudil,takže má asi vážně klidnej spánek….aspoň něco. Pohnula se až teď víc,což Mě vzbudilo….takže už se asi taky brzo vzbudí. To už mam za ty léta vypozorovaný….ikdyž…už je to 5 let a mohlo se to už zase změnit….ale pochybuju. Nějakou dobu jí pozoruju,jak spokojeně oddychuje. Vypadá strašně nevině….Je hrozně roztomilá a sladká. Bože Můj…jak moc Mi chybí její rty…. Chci jí konečně líbat a zase celou cítit…. Ach jo. Mischa se začne vrtět a tak různě pohybovat. Vážně se už vzbudí…. :oD Hned na to otevře oči. Měl jsem pravdu! Pořád se budí uplně stejně! To je dobře…. vždycky Mě bavilo jí pozorovat. :oD "Nekoukej tak na Mě. Víš,že Mi to vadí." řekne jako řikala dřív vždycky. Vyvlíkne se Mi a přes hlavu si dá polštář. Pořád je stejná. :oD "Vůbec jsi se nezměnila." usměju se. "Hmm….Ty taky ne. Vždycky jsi na Mě tak tupě zíral." začne se pod tim polštářem smát….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
T.o.u.r. 2.řada 17.díl
11. února 2009 v 9:35 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
"Proč jseš na Seba pořád tak hnusná? Nevidíš,že ho tim raníš?!" nechápu. "No a co." "Vanesso,uvědom si jaký by to bylo pro Tebe,kdyby se Ti furt posmíval. Je mladší a musí se to prostě naučit. Tak mu hned nekaž každou radost." "Já mu to jenom oplácim." uhne pohledem. "Co mu oplácíš?" udivim se. "Taky se Mi pořád posmíval,že jsem šprtka." "Ale buď rozumná a Ty mu to nedělej. Je ještě malej a nemá z toho rozum jako Ty. Notak…už jsi přece velká,ne?" snažim se jí domluvit. "….nemam ho ráda." řekne smutně a Mě to v tu chvíli zabolí. "Proč ne?" "…protože Mi sebral Mischu." řekne. "Ale Vaness….je to Tvoje ségra. Jestli jí máš ráda,buď ráda,že je šťastná." "Jenže Ona není šťastná." "Třeba je." kejvnu. "Není. Jseš vážně tak slepej a nevidíš,že Tě pořád Miluje?" zakroutí hlavou. "Asi jsem slepej,protože toho jsem si vážně nevšiml." "….jseš Bille blbej. Měl by ses víc snažit,než si najde někoho jinýho….a na Seba už budu hodná." odejde a Já tam zůstanu stát jako tvrdý Y. Možná má pravdu….Je to přece její ségra a ví,když někoho miluje….Ale co když si to Vanessa jenom myslí a snaží se Mi to vtlouct do hlavy,ikdyž to není pravda? Teď vážně nevim. Celej zamyšlenej jdu do kuchyně,kde už sedí Sebi a snídá. "Vanessa už na Tebe bude hodná." usměju se na něj. On se usměje a s chutí se zakousne do dalšího Croissantu. To už je 3. :oD Chudák….tohle má vážně po Mně. Akorát,že On má tu štítnou žlázu a tloustne z toho. Ale tak co…tlustej není a zase to vyběhá tim fotbalem. :o)
Dolu sejde už suchá a převlečená Mischa a vraždí Mě pohledem. Projde kolem Nás a ani nic neřekne….. dokonce ani Sebovi. "Mami,Já už si umim zavazovat tkaničky." řekne jí nadšeně a uplně mu svítí oči. "Hmm…" kejvne jenom Mischa,protože je naštvaná a tim ho zklame. On se na Mě smutně podívá a odloží zbytek Croissantu. Tohle je fakt den…. "Mischo,můžeš na chvilku?" odvedu jí vedle. "Já vim,že jsi naštvaná,ale pochval ho. Už mu řekla hnusně Vanessa,že bylo na čase a byl smutnej….tak aspoň ty ho pochval." poprosim jí. Ona kejvne a jde zpátky. "A kdopak Tě to miláčku naučil?" usměje se. "Taťka." "Vážně? Ten je šikovnej a ukážeš Mi to?" sedne si k němu. On si teda rozváže tkaničku a zase zaváže. "No vidíš to,jakej jseš šikula. Za to si s Tebou zahraju fotbal,jo?" pohladí ho po vlasech. Sebi se usměje a hned vyletí pro míč. "Díky." usměju se. "Nemusíš Mi děkovat. Je to i Můj syn a chci,aby byl šťastnej." řekne a jde na zahradu. "Tati,pojď hrát taky." začne Mě hned Sebi přemlouvat. "Ne. Já neumim fotbal…" "Tak Tě to aspoň naučim…" "Tak někdy jindy…" "O.K." odběhne k Mische a začnou hrát. Já si sednu na verandu a pozoruju je. Po chvíli se příjde koukat i Vanessa.
------------------ODPOLEDNE------------------
"Půjdeme na procházku do lesa,jo?" řekne Sebimu Mischa. On kejvne. "Jdeš taky?" zeptá se Mě. "…proč ne." kejvnu a jdu si pro mikinu. Sebi se převleče a můžeme jít. Ten dům je na konci města,takže tu je hned za pozemkem les a příroda….Je to tu hezký…. Jen,co vejdeme do lesa,Sebi Nám uteče o kus dopředu a začne sbírat různý šišky,klacky a píchat do každý díry,co najde….prostě klasický dítě. :oD "Jéé. Tady běží ježek." zaraduje se najednou. Tak k němu příjdeme a chvíli taky pozorujeme. "Ten je hezkej. Můžu si ho vzít domu?" začne hned prosit. "Ne. Ježci mají blechy…." zamítne Mischa. Já kejvnu. "To nevadí." "To vadí. Přeskákali by na Tebe,pokousali Tě a všechno by Tě svědělo…." "Hmm….tak dobře." rozejde se dál a My hned za nim. "Bille?" "Hmm…?" podívam se na Mischu. "….ale nic." "Bože…" zakroutim hlavou. "Bille?" "Co?" zvednu obočí. "….Já to teď zapomněla…" "Hmm…" "Bille?" zeptá se znovu. "Co zas?" naštvu se už. "….ale nic." mávne rukou. Chvíli je ticho,ale pak zase začne. "Bille..?" "Co furt?" povzdychnu. "Hmm…radši nic." "Jseš hrozná…" zakroutim hlavou. "Hmm….a Bille?" "Co furt?!!!" "….ale nic." "Baví Tě to hodně?" zvednu obočí. "Jo." začne se smát. "Jseš fakt šílená…." zasměju se a podívam se na Seba,jak zase klackem dloube do stromu. "Nedloubej do toho! Můžou v tom bejt včely!" zavolá Mischa. On teda odstoupí a začne pro změnu trhat kytky. :oD "Hyperaktivní dítě…." pronesu se smíchem. "To má po Tobě,ty pošuku." obviní Mě Mischa. Chci něco namítnout,ale po chvíli si uvědomim,že jako malej jsem taky takovej byl,takže má pravdu. "Tak promiň,že je po Mně…" řeknu ironicky. "Jsem ráda,že je po Tobě,protože jsem byla ještě horší. Pořád jsem domu nosila žáby a ropuchy." začne se smát. "Fakt?" "Jo…taky jsem jednou vařila guláš….nasbírala jsem si v lese jedovatý houby,nakrájela je,smíchala s vodou a dala to sežrat Našemu psovi….chudák. Měl z toho ještě týden sračku." začne se tlemit. Já se k ní přidam,protože to fakt nejde vydržet. :oD "Taky jsem potom vytopila školu…." "Já vim. To jsem o Tobě někde četl." kejvnu se smíchem. "Bože,fakt Ti děkuju,že je Sebi po Billovi a ne po Mně." vzhlídne k nebi a začne se smát ještě víc. Já jenom zakroutim hlavou a zkontroluju Seba,co dělá. Ježiši….
"Sebi,ihned ten klacek zahoď a uteč!" zavolam na něj. Píchá totiž klackem do mraveniště. On teda poslechne a přiběhne k Nám. "Bože Můj. Už zůstaň tady a nikam nechoď." zakroutí Mischa hlavou a On teda kejvne a vecpe se mezi Nás. :oD Chytne Mě za ruku,Mischu taky a spokojeně se usmívá. Je tak rozkošnej!!! Dojdeme k nějakýmu rybníku,kde si sedneme na lavičku a Sebi jde sbírat šišky. "Na co je chce?" udivim se. "Uvidíš…" zasměje se Mischa. Tak ho pozoruju,jak s nima jde ke břehu. Napřáhne se a začne je házet na kachny. "Bože." začnu se smát. Mischa se jenom usměje a pozoruje Mě. "Co je?" udivim se. "….Já ani nevim." odvrátí pohled na Seba. "….Bille?" řekne zase najednou. "Dej Mi s tim už pokoj." zakroutim hlavou. "Tak dobře,no. Promiň." zamrká udiveně a Já poznam,že Mi tentokrát něco chtěla říct a nechtěla jenom provokovat. "Počkej,mluv. Promiň. Já myslel,že zase jenom provokuješ." "Hmm….teď jsem si totiž vzpomněla,že jsem Ti vlastně zapomněla dát tu mikinu…." "To je jedno." zasměju se. "Mam docela strach,že Katrin začne teď vydírat třeba Toma nebo někoho jinýho." svěří se Mi. "To snad ne…." "Zajímalo by Mě,jak dlouho tu budeme muset zůstat…." "To Mě taky." kejvnu a vytáhnu z kapsy mobil. Vytočim Tomovo číslo a čekam,až to zvedne….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
Dolu sejde už suchá a převlečená Mischa a vraždí Mě pohledem. Projde kolem Nás a ani nic neřekne….. dokonce ani Sebovi. "Mami,Já už si umim zavazovat tkaničky." řekne jí nadšeně a uplně mu svítí oči. "Hmm…" kejvne jenom Mischa,protože je naštvaná a tim ho zklame. On se na Mě smutně podívá a odloží zbytek Croissantu. Tohle je fakt den…. "Mischo,můžeš na chvilku?" odvedu jí vedle. "Já vim,že jsi naštvaná,ale pochval ho. Už mu řekla hnusně Vanessa,že bylo na čase a byl smutnej….tak aspoň ty ho pochval." poprosim jí. Ona kejvne a jde zpátky. "A kdopak Tě to miláčku naučil?" usměje se. "Taťka." "Vážně? Ten je šikovnej a ukážeš Mi to?" sedne si k němu. On si teda rozváže tkaničku a zase zaváže. "No vidíš to,jakej jseš šikula. Za to si s Tebou zahraju fotbal,jo?" pohladí ho po vlasech. Sebi se usměje a hned vyletí pro míč. "Díky." usměju se. "Nemusíš Mi děkovat. Je to i Můj syn a chci,aby byl šťastnej." řekne a jde na zahradu. "Tati,pojď hrát taky." začne Mě hned Sebi přemlouvat. "Ne. Já neumim fotbal…" "Tak Tě to aspoň naučim…" "Tak někdy jindy…" "O.K." odběhne k Mische a začnou hrát. Já si sednu na verandu a pozoruju je. Po chvíli se příjde koukat i Vanessa.
------------------ODPOLEDNE------------------
"Půjdeme na procházku do lesa,jo?" řekne Sebimu Mischa. On kejvne. "Jdeš taky?" zeptá se Mě. "…proč ne." kejvnu a jdu si pro mikinu. Sebi se převleče a můžeme jít. Ten dům je na konci města,takže tu je hned za pozemkem les a příroda….Je to tu hezký…. Jen,co vejdeme do lesa,Sebi Nám uteče o kus dopředu a začne sbírat různý šišky,klacky a píchat do každý díry,co najde….prostě klasický dítě. :oD "Jéé. Tady běží ježek." zaraduje se najednou. Tak k němu příjdeme a chvíli taky pozorujeme. "Ten je hezkej. Můžu si ho vzít domu?" začne hned prosit. "Ne. Ježci mají blechy…." zamítne Mischa. Já kejvnu. "To nevadí." "To vadí. Přeskákali by na Tebe,pokousali Tě a všechno by Tě svědělo…." "Hmm….tak dobře." rozejde se dál a My hned za nim. "Bille?" "Hmm…?" podívam se na Mischu. "….ale nic." "Bože…" zakroutim hlavou. "Bille?" "Co?" zvednu obočí. "….Já to teď zapomněla…" "Hmm…" "Bille?" zeptá se znovu. "Co zas?" naštvu se už. "….ale nic." mávne rukou. Chvíli je ticho,ale pak zase začne. "Bille..?" "Co furt?" povzdychnu. "Hmm…radši nic." "Jseš hrozná…" zakroutim hlavou. "Hmm….a Bille?" "Co furt?!!!" "….ale nic." "Baví Tě to hodně?" zvednu obočí. "Jo." začne se smát. "Jseš fakt šílená…." zasměju se a podívam se na Seba,jak zase klackem dloube do stromu. "Nedloubej do toho! Můžou v tom bejt včely!" zavolá Mischa. On teda odstoupí a začne pro změnu trhat kytky. :oD "Hyperaktivní dítě…." pronesu se smíchem. "To má po Tobě,ty pošuku." obviní Mě Mischa. Chci něco namítnout,ale po chvíli si uvědomim,že jako malej jsem taky takovej byl,takže má pravdu. "Tak promiň,že je po Mně…" řeknu ironicky. "Jsem ráda,že je po Tobě,protože jsem byla ještě horší. Pořád jsem domu nosila žáby a ropuchy." začne se smát. "Fakt?" "Jo…taky jsem jednou vařila guláš….nasbírala jsem si v lese jedovatý houby,nakrájela je,smíchala s vodou a dala to sežrat Našemu psovi….chudák. Měl z toho ještě týden sračku." začne se tlemit. Já se k ní přidam,protože to fakt nejde vydržet. :oD "Taky jsem potom vytopila školu…." "Já vim. To jsem o Tobě někde četl." kejvnu se smíchem. "Bože,fakt Ti děkuju,že je Sebi po Billovi a ne po Mně." vzhlídne k nebi a začne se smát ještě víc. Já jenom zakroutim hlavou a zkontroluju Seba,co dělá. Ježiši….
"Sebi,ihned ten klacek zahoď a uteč!" zavolam na něj. Píchá totiž klackem do mraveniště. On teda poslechne a přiběhne k Nám. "Bože Můj. Už zůstaň tady a nikam nechoď." zakroutí Mischa hlavou a On teda kejvne a vecpe se mezi Nás. :oD Chytne Mě za ruku,Mischu taky a spokojeně se usmívá. Je tak rozkošnej!!! Dojdeme k nějakýmu rybníku,kde si sedneme na lavičku a Sebi jde sbírat šišky. "Na co je chce?" udivim se. "Uvidíš…" zasměje se Mischa. Tak ho pozoruju,jak s nima jde ke břehu. Napřáhne se a začne je házet na kachny. "Bože." začnu se smát. Mischa se jenom usměje a pozoruje Mě. "Co je?" udivim se. "….Já ani nevim." odvrátí pohled na Seba. "….Bille?" řekne zase najednou. "Dej Mi s tim už pokoj." zakroutim hlavou. "Tak dobře,no. Promiň." zamrká udiveně a Já poznam,že Mi tentokrát něco chtěla říct a nechtěla jenom provokovat. "Počkej,mluv. Promiň. Já myslel,že zase jenom provokuješ." "Hmm….teď jsem si totiž vzpomněla,že jsem Ti vlastně zapomněla dát tu mikinu…." "To je jedno." zasměju se. "Mam docela strach,že Katrin začne teď vydírat třeba Toma nebo někoho jinýho." svěří se Mi. "To snad ne…." "Zajímalo by Mě,jak dlouho tu budeme muset zůstat…." "To Mě taky." kejvnu a vytáhnu z kapsy mobil. Vytočim Tomovo číslo a čekam,až to zvedne….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
T.o.u.r. 2.řada 16.díl
10. února 2009 v 8:45 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
"Tak o čem chceš mluvit?" "Hmm…o Sebovi." "Tak mluv…" pobídnu jí. "No….asi Tě zajímá,proč je tlustej,viď?" skousne si ret. "Není tlustej. Je normální." udivim se. "Díky sportu. Jinak by ale byl tlustější,protože má něco se štítnou žlázou…" "Aha….Mně to nevadí. Mam ho rád takovýho,jakej je." usměju se. "….to jsem ráda." "S timhle si vůbec nedělej starosti. I kdyby byl ošklivej a tlustej,což není,i tak bych ho měl rád,protože to je prostě Můj syn a je něčim výjimečnej." řeknu jí. "Tak dobře…jen jsem chtěla,abys to věděl." zvedne se. "Nic jinýho jsi Mi nechtěla říct?" udivim se. "…chtěla." sedne si zpátky a tváři se nějak divně. "Taky se to týká Seba?" típnu cigaretu. "….i jeho." kejvne a podívá se Mi do očí. "..tak mluv." kejvnu. "Co jsi cítil tenkrát,když jsem nepřišla na tu večeři?" řekne najednou a uhne pohledem. "Proč se k tomu chceš vracet? Je to minulost a bude lepší jí neoživovat." "….jak myslíš. V tom případě už nic nechci. Ahoj." odejde dřív,než stačim něco říct. Po chvíli taky zajdu dovnitř. Vykonam hygienu,uspim Sebiho a jdu si lehnout.
------------------PO PŮL HODINĚ------------------
Pořád nemůžu usnout a musím myslet na to,co Mischa řekla v tý zahradě. Proč jí to zajímalo? Hned bych se jí zeptal,ale je ještě v koupelně. Holt musím počkat….
Mischa konečně vyšla z koupelny a lehne si. "Mischo?" "Hmm..?" podívá se na Mě,než zhasne lampičku. "Proč jsi chtěla vědět,co jsem cítil,když jsi nepřišla na tu večeři?" "To je jedno…" zakroutí hlavou. "Ne. Není to jedno." "Prostě jsem chtěla vědět,co jsi cítil. Já jsem si totiž ten E-mail přečetla,zakroutila hlavou a smazala ho. Tak Mě zajímá,jak jsi na tom byl Ty…" nechá lampičku rozsvícenou a opře se o polštář za zádama. Já si taky sednu a chvíli přemýšlim,co přesně jí mam říct. "…bolest je možná výstižný slovo." řeknu po chvíli. "Bolest….hmm…a co jsi si v tu chvíli řekl?" "…že už Tě nikdy nezískam zpátky." přiznam. "Tvrdá realita…." kejvne zamyšleně a kouká někam do blba. Tomu se začnu smát….Ona se ke Mně po chvíli přidá. "Stejně pořád ještě moc nemůžu uvěřit tomu,že mam dítě…syna." "A jseš rád nebo ne?" "Jo,jsem….a ani nevíš jak. Vždycky jsem chtěl děti….to ty víš. Jen Mě na tom mrzí to,že ho znam až odteď,kdy mu jsou 4 roky a skoro všechno umí." posmutnim. "Neboj. Pořád si ještě neumí zavazovat tkaničky,pořádně jíst příborem,ani neumí číst a psát….Je toho ještě hodně." usměje se na Mě povzbudivě. "Hmm….co byli vlastně jeho první slova?" zajímá Mě. "Tata." zasměje se. Já se musím usmát. "Když už jsme ale u toho čtení a školy,byl bych rád,aby chodil na sportovní školu zaměřenou na fotbal. Chci,aby dělal to,co ho baví a byl šťastnej." "Jasně,že tam bude chodit. Taky už jsem nad tim přemýšlela." usměje se. "Taky máš takovej zvláštní pocit,když se tu teď spolu bavíme po tom všem,co jsme prožili?" podívam se jí do očí. "Jo…takovej zvláštní….zvláštně mrazivej a prostě nepopsatelnej." kejvne. Jsem rád,že to cítí taky. "Tak jo….Jdeme spát?" zeptá se. Já kejvnu a lehnu si. Mischa taky a zhasne. Po nějaký době oba usneme.
------------------RÁNO------------------
"Tak vstávej,ty lenochu….." budí Mě Mischa. Jenom se otočim na druhou stranu a spim dál. "Neštvi Mě a vstávej!" "Hmm…" zakňučim a zahrabu se ještě víc. "Jste fakt se Sebastiánem oba stejný! Serete Mě!" vzdá to a odejde vedle za Sebim. "Tak vstávej…." slyšim. "Mně se nechce." "Jak myslíš…" řekne Mischa a přinese ho v náruči sem ke Mně. Položí ho vedle Mě a zase někam odejde. "Je fakt hrozná…" řekne Mi Sebi. "Jo…" zasměju se a spíme dál. "BUDÍČEK!!!" zaječí najednou Mischa a polije Nás oba vodou. "Aaaaa!!!" začneme oba pištět,jak to studí. "Je to voda z mrazáku." zašklebí se a odejde. "Jen počkej." vyletim za ní hned z postele. Sebi poslušně běží za Mnou. To je pravej syn. :oD "Počkej,až Tě chytnu." řikam Mische v kuchyni,když se honíme kolem stolu. Naštěstí tam přiběhne i Sebi a chytí jí. Já jí doběhnu a hodim si jí přes rameno. "Bille,pusť Mě nebo uvidíš!" piští. "Copak uvidim?" zašklebim se. "Dobrý ráno." pozdraví Nás po cestě Kate s Lukasem a jenom na Nás udiveně čučí. Dojdu na zahradu a Sebi si stoupne vedle Mě. "Opovaž se Mě tam hodit!" varuje Mě Mischa před bazénem. "Užij si to,mami." posmívá se jí Sebi. "Nadechni se." zasměju se a hodim jí tam. Pleskneme si se Sebim a jdeme zpátky. Spát už sice nemůžeme,protože máme mokrý postele,ale aspoň jsme jí to oplatili. :oD Když vykonam hygienu,jdu dolu za Sebim. Ten už je taky oblečenej,ale trápí se tam se zavazováním tkaniček. "Ukaž…" zasměju se a kleknu si před něj. "Nejdřív musíš udělat uzlík,pak smyčku,tou druhou jí obvázat a tady dole provlíct. Už to jenom utáhneš a máš zavázanou botu. Tak ještě jednou. Uzlík,smyčku,obvázat,provlíct a utáhnout." ukážu mu to. "Teď to zkus ty." pobídnu ho. "Takže nejdřív….uzlík,smyčku,provlíct….a dyť to nejde." zamračí se. "Ne. Uzlík,smyčku,obvázat, provlíct a utáhnout." zasměju se. "Tak ještě jednou….uzlík,smyčku,obvázat,provlíct a utáhnout." řikam mu a on to podle toho dělá. "No vidíš. Už to umíš." usměju se. On si teda rozváže tu druhou a zkusí to znovu sám. "Uzlík,smyčku,obvázat,provlíct a utáhnout." zaváže si jí. "Super." pohladim ho po vlasech. "Já už si umim zavazovat tkaničky!!!" zaraduje se a hned se jde ostatním pochlubit. "Bylo na čase." řekne mu Vanessa. On se na ní tak smutně podívá a zklamaně jde zase pryč. "Sebi,neber jí tak…" zastavim ho. "Je zlá." "Jo,je zlá. Já si s ní promluvim." pohladim ho a jdu s Vanessou mimo.
"Proč jseš na něj pořád tak hnusná? Nevidíš,že ho tim raníš?!" nechápu. "No a co." "Vanesso,uvědom si jaký by to bylo pro Tebe,kdyby se Ti furt posmíval. Je mladší a musí se to prostě naučit. Tak mu hned nekaž každou radost." "Já mu to jenom oplácim." uhne pohledem. "Co mu oplácíš?" udivim se. "Taky se Mi pořád posmíval,že jsem šprtka." "Ale buď rozumná a Ty mu to nedělej. Je ještě malej a nemá z toho rozum jako Ty. Notak…už jsi přece velká,ne?" snažim se jí domluvit. "….nemam ho ráda." řekne smutně a Mě to v tu chvíli zabolí. "Proč ne?" "…protože….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
------------------PO PŮL HODINĚ------------------
Pořád nemůžu usnout a musím myslet na to,co Mischa řekla v tý zahradě. Proč jí to zajímalo? Hned bych se jí zeptal,ale je ještě v koupelně. Holt musím počkat….
Mischa konečně vyšla z koupelny a lehne si. "Mischo?" "Hmm..?" podívá se na Mě,než zhasne lampičku. "Proč jsi chtěla vědět,co jsem cítil,když jsi nepřišla na tu večeři?" "To je jedno…" zakroutí hlavou. "Ne. Není to jedno." "Prostě jsem chtěla vědět,co jsi cítil. Já jsem si totiž ten E-mail přečetla,zakroutila hlavou a smazala ho. Tak Mě zajímá,jak jsi na tom byl Ty…" nechá lampičku rozsvícenou a opře se o polštář za zádama. Já si taky sednu a chvíli přemýšlim,co přesně jí mam říct. "…bolest je možná výstižný slovo." řeknu po chvíli. "Bolest….hmm…a co jsi si v tu chvíli řekl?" "…že už Tě nikdy nezískam zpátky." přiznam. "Tvrdá realita…." kejvne zamyšleně a kouká někam do blba. Tomu se začnu smát….Ona se ke Mně po chvíli přidá. "Stejně pořád ještě moc nemůžu uvěřit tomu,že mam dítě…syna." "A jseš rád nebo ne?" "Jo,jsem….a ani nevíš jak. Vždycky jsem chtěl děti….to ty víš. Jen Mě na tom mrzí to,že ho znam až odteď,kdy mu jsou 4 roky a skoro všechno umí." posmutnim. "Neboj. Pořád si ještě neumí zavazovat tkaničky,pořádně jíst příborem,ani neumí číst a psát….Je toho ještě hodně." usměje se na Mě povzbudivě. "Hmm….co byli vlastně jeho první slova?" zajímá Mě. "Tata." zasměje se. Já se musím usmát. "Když už jsme ale u toho čtení a školy,byl bych rád,aby chodil na sportovní školu zaměřenou na fotbal. Chci,aby dělal to,co ho baví a byl šťastnej." "Jasně,že tam bude chodit. Taky už jsem nad tim přemýšlela." usměje se. "Taky máš takovej zvláštní pocit,když se tu teď spolu bavíme po tom všem,co jsme prožili?" podívam se jí do očí. "Jo…takovej zvláštní….zvláštně mrazivej a prostě nepopsatelnej." kejvne. Jsem rád,že to cítí taky. "Tak jo….Jdeme spát?" zeptá se. Já kejvnu a lehnu si. Mischa taky a zhasne. Po nějaký době oba usneme.
------------------RÁNO------------------
"Tak vstávej,ty lenochu….." budí Mě Mischa. Jenom se otočim na druhou stranu a spim dál. "Neštvi Mě a vstávej!" "Hmm…" zakňučim a zahrabu se ještě víc. "Jste fakt se Sebastiánem oba stejný! Serete Mě!" vzdá to a odejde vedle za Sebim. "Tak vstávej…." slyšim. "Mně se nechce." "Jak myslíš…" řekne Mischa a přinese ho v náruči sem ke Mně. Položí ho vedle Mě a zase někam odejde. "Je fakt hrozná…" řekne Mi Sebi. "Jo…" zasměju se a spíme dál. "BUDÍČEK!!!" zaječí najednou Mischa a polije Nás oba vodou. "Aaaaa!!!" začneme oba pištět,jak to studí. "Je to voda z mrazáku." zašklebí se a odejde. "Jen počkej." vyletim za ní hned z postele. Sebi poslušně běží za Mnou. To je pravej syn. :oD "Počkej,až Tě chytnu." řikam Mische v kuchyni,když se honíme kolem stolu. Naštěstí tam přiběhne i Sebi a chytí jí. Já jí doběhnu a hodim si jí přes rameno. "Bille,pusť Mě nebo uvidíš!" piští. "Copak uvidim?" zašklebim se. "Dobrý ráno." pozdraví Nás po cestě Kate s Lukasem a jenom na Nás udiveně čučí. Dojdu na zahradu a Sebi si stoupne vedle Mě. "Opovaž se Mě tam hodit!" varuje Mě Mischa před bazénem. "Užij si to,mami." posmívá se jí Sebi. "Nadechni se." zasměju se a hodim jí tam. Pleskneme si se Sebim a jdeme zpátky. Spát už sice nemůžeme,protože máme mokrý postele,ale aspoň jsme jí to oplatili. :oD Když vykonam hygienu,jdu dolu za Sebim. Ten už je taky oblečenej,ale trápí se tam se zavazováním tkaniček. "Ukaž…" zasměju se a kleknu si před něj. "Nejdřív musíš udělat uzlík,pak smyčku,tou druhou jí obvázat a tady dole provlíct. Už to jenom utáhneš a máš zavázanou botu. Tak ještě jednou. Uzlík,smyčku,obvázat,provlíct a utáhnout." ukážu mu to. "Teď to zkus ty." pobídnu ho. "Takže nejdřív….uzlík,smyčku,provlíct….a dyť to nejde." zamračí se. "Ne. Uzlík,smyčku,obvázat, provlíct a utáhnout." zasměju se. "Tak ještě jednou….uzlík,smyčku,obvázat,provlíct a utáhnout." řikam mu a on to podle toho dělá. "No vidíš. Už to umíš." usměju se. On si teda rozváže tu druhou a zkusí to znovu sám. "Uzlík,smyčku,obvázat,provlíct a utáhnout." zaváže si jí. "Super." pohladim ho po vlasech. "Já už si umim zavazovat tkaničky!!!" zaraduje se a hned se jde ostatním pochlubit. "Bylo na čase." řekne mu Vanessa. On se na ní tak smutně podívá a zklamaně jde zase pryč. "Sebi,neber jí tak…" zastavim ho. "Je zlá." "Jo,je zlá. Já si s ní promluvim." pohladim ho a jdu s Vanessou mimo.
"Proč jseš na něj pořád tak hnusná? Nevidíš,že ho tim raníš?!" nechápu. "No a co." "Vanesso,uvědom si jaký by to bylo pro Tebe,kdyby se Ti furt posmíval. Je mladší a musí se to prostě naučit. Tak mu hned nekaž každou radost." "Já mu to jenom oplácim." uhne pohledem. "Co mu oplácíš?" udivim se. "Taky se Mi pořád posmíval,že jsem šprtka." "Ale buď rozumná a Ty mu to nedělej. Je ještě malej a nemá z toho rozum jako Ty. Notak…už jsi přece velká,ne?" snažim se jí domluvit. "….nemam ho ráda." řekne smutně a Mě to v tu chvíli zabolí. "Proč ne?" "…protože….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
T.o.u.r. 2.řada 15.díl
8. února 2009 v 12:38 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
Projdu celej dům,ale Mischu nikde nemůžu najít….Kde sakra je?! "Kate? Kde je Mischa?" "Někde tady. Já nevim…" pokrčí v klidu ramena. Jdu teda za Lukasem. "Kde je Mischa?" "Já nevim….Neviděl jsem jí." zakroutí hlavou. Tak jdu za Vanessou. "Van,nevíš,kde je Mischa?" "Ne….někde tady,ne?" "Právě,že jí nikde nemůžu najít." "A nešla třeba se Sebim do města?" zvedne obočí. "Ne. Sebi je s Tvym tátou…." "Tak to nevim." pokrčí ramena. Někam Mi utekla…určitě do města. Tak si naštvaně sednu do obýváku na pohovku a mračim se na celej svět. :oD
------------------PO HODINĚ------------------
Mischa tu pořád není a začíná Mě to štvát. Klidně si odejde a nikomu nic neřekne….Tsss. Najednou ale uslyšim nějakou ránu. Přišlo Mi,že to bylo zespoda….takže ze..sklepa?! Hned tam jdu,protože Mě nenapadlo se tam podívat. "Auu. Kurva.." slyšim naříkat Mischu. Tak tady je…. "Jseš v pohodě?" podívam se na ní a hned se začnu smát. Je celá zaprášená a pořád kejchá. :oD Kolem ní se válí nějaký knížky s krabicí. "Do prdele." kejchne znovu. "Co se stalo?" začnu jí oprašovat. "Jsem se dívala co tu je a nějak na Mě spadla ta krabice….Auu. Zasraný knížky." rozčiluje se. Já jí přestanu oprašovat a jenom jí sleduju. Vypadá při tom strašně roztomile…. Po chvíli si toho všimne a podívá se Mi do očí. "Co je?" udiví se. "….nic." vzpamatuju se a jdu nahoru nebo začnu kejchat taky z toho blbýho prachu. Mischa se tam na to vykašle a jde za Mnou. Ještě jednou nahoře kejchne a odejde do koupelny. Já si zase sednu na pohovku a čekam,kdy už bude konečně jídlo. Přitom se dál mračim na celej svět. :oD
"Ty se teda tváříš…" poznamená Vanessa při jídle směrem ke Mně. Oni se na Mě teda všichni podívají….i Mischa už tu je. "Nenavážej se do Mýho táty,ty šprtko." řekne jí Sebi. Bože..už se zase budou hádat. "Neřikej Mi šprtko,ty prase tlustý!" "Já nejsem tlustej! Hraju na rozdíl od Tebe fotbal a mam nějakej pohyb! Ty se jenom nakrucuješ před zrcadlem." setře jí a Já musím zadržovat smích. :oD "Tsss. Jseš tlustej a ještě k tomu blbej!" odhodí Vanessa příbor a odejde. Sebi se zamračí,taky odhodí příbor a odejde na zahradu. "To tu chybělo…." povzdychne Lukas. Mischa se na Mě podívá a tak podivně se uculuje. Asi taky myslí na to,jak jsme se takhle hádali na turné My. Vážně je to hodně podobný. "Sebi je vážně chudák. Zdědil po Tobě tu Tvojí hádavost." řekne Mische Kate. "Omyl…je na tom ten chudák ještě hůř,protože jí zdědil i po Billovi,takže se to zvyšuje." zasměje se a potom se na Mě podívá. "Akorát nevim,po kom je Vanessa tak namyšlená." zamračí se Lukas a tomu se začneme smát. Po jídle jde Mischa za Sebim.
"Počkej." doběhnu jí. "Jdeš se Mnou?" "Jo,je to taky Můj syn." usměju se. "Bojim se,že je teď smutnej,když mu Vanessa řekla,že je tlustej…." posmutní. "Myslíš?" "Jo…" "Dyť ale není tlustej…" udivim se. "Není,ale Vanessa mu to prostě říká. Nevidí si do huby,když tohle říká a neuvědomuje si,že ho tim raní." "Hmm….ale on jí taky dobře setřel s tim zrcadlem." musím se zasmát. Mischa kejvne a dojde ke stromu,kde má nahoře Sebi něco jako bunkr. "Tam vždycky chodí,když je smutnej a chce bejt sám." řekne Mi Mischa. Já kejvnu. "Sebi,pojď dolu…." zavolá….nic. "Tak Sebi! Vanessu tak nesmíš brát…." "Chci bejt sám." ozve se Sebi. "Nebudeš sám. Promluvíme si o tom,co Tě trápí. Pojď dolu." přemlouvá ho dál. "Tak Sebi,nenech se přemlouvat. Víš,že Vanessa je někdy s prominutím blbá…." připojim se k ní. Sebi po chvíli vykoukne a chvíli Nás pozoruje. "Tak pojď…." "….O.K." začne lézt dolu. Potom ho chytim a postavim na zem. "Půjdeme si sednout do altánku…." řekne Mischa a jdeme. Sedneme si v něm a Sebiho si mezi sebe posadíme. "Sebi,víš,že Vanessa říká blbosti….Neber jí tak." pohladí ho Mischa po vlasech. "Má pravdu….Jsem tlustej." řekne najednou Sebi. "Nejseš tlustej. Dyť Vanessa je tlustější než Ty,prosim Tě. Jseš normální." usměju se na něj povzbudivě. Je sice trošku baculatej,ale není tlustej. Je normální a hezkej. "Vážně?" "Jasně,že jo." řekneme mu s Mischou sborově. On se usměje,ale po chvíli zase posmutní. "Co Tě ještě trápí,zlatíčko?" povzdychne Mischa. "….proč nejste spolu jako ostatní rodiče?" zeptá se nechápavě. "Všichni ne…." "To je jedno. Ale všechny děti ze školky mají oba rodiče a potom na Mě divně koukají,když řeknu,že mam jenom maminku…." začne natahovat. Mischa se pousměje. "Tak jim řekni,že jsi aspoň něčim vyjímečnej…" poradí mu. "Ale Mně o ně vůbec nejde. Chci bejt s Váma obouma." "Dyť jseš…" "Ale nebydlíme spolu…" zvedne se a chce jít pryč. Mischa by ho nechala,ale Já si ho za ruku přitáhnu zpátky a posadim si ho na sebe. "Ty by jsi chtěl,abychom spolu bydleli?" podívam se mu do očí. On kejvne. "Tak se zeptej maminky,proč spolu nebydlíme…." podívam se schválně na Mischu. On se na ní teda taky podívá. "No..hmm..víš,Sebi…Oni to dospělí někdy nemají lehký…" snaží se to nějak okecat. "Já vim,že ne. Ale proč nejste spolu,když se oba navzájem Milujete?!" naštve se. "A jak Ty to prosim Tě můžeš vědět?" zasměje se Mischa. "Protože jste Mi to oba řekli." zvedne obočí. Sakra….teď to všechno vykecal. "Hmm….tak dobře,no. Možná Sebi někdy spolu budeme bydlet,ale nic není hned. Dobře?" uzavře to Mischa. "O.K." kejvne,nad čimž se musím usmát. Potom Sebi odejde. Ještě ho pozoruju,než zajde do domu. Potom se podívam na Mischu. Ona se zvedne a taky odejde dovnitř. Ještě tam nějakou dobu sedim,přemýšlim a pak jdu dovnitř.
------------------VEČER------------------
Večeře proběhnu kupodivu v klidu a potom se všichni odeberou do pokojů nebo do obýváku k televizi. Na tu nemam náladu a bejt v pokoji taky ne. Tak si jdu sednout na zahradu do altánku,kde pozoruju hvězdy a kouřim. Po nějaký době si ke Mně někdo přisedne. "Co děláš?" poznam podle hlasu Mischu. "….nic." kejvnu. "Aha….tak to Já radši půjdu,abych Tě nerušila." zvedne se. "A kdybych něco dělal,tak by jsi tu zůstala?" zastavim jí. "Jo,protože bych Tě chtěla naštvat tim,že jsem Tě vyrušila." zasměje se. "Aha….tak dobře…sedim. To stačí?" "Ale jo." kejvne se smíchem a sedne si ke Mně zpátky. "Tak o čem chceš mluvit?" "Hmm…o Sebovi." "Tak mluv…" pobídnu jí. "No….asi Tě zajímá,proč je tlustej,viď?" skousne si ret. "Není tlustej. Je normální." udivim se. "Díky sportu. Jinak by ale byl tlustější,protože má něco se štítnou žlázou…" "Aha….Mně to nevadí. Mam ho rád takovýho,jakej je." usměju se. "….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
------------------PO HODINĚ------------------
Mischa tu pořád není a začíná Mě to štvát. Klidně si odejde a nikomu nic neřekne….Tsss. Najednou ale uslyšim nějakou ránu. Přišlo Mi,že to bylo zespoda….takže ze..sklepa?! Hned tam jdu,protože Mě nenapadlo se tam podívat. "Auu. Kurva.." slyšim naříkat Mischu. Tak tady je…. "Jseš v pohodě?" podívam se na ní a hned se začnu smát. Je celá zaprášená a pořád kejchá. :oD Kolem ní se válí nějaký knížky s krabicí. "Do prdele." kejchne znovu. "Co se stalo?" začnu jí oprašovat. "Jsem se dívala co tu je a nějak na Mě spadla ta krabice….Auu. Zasraný knížky." rozčiluje se. Já jí přestanu oprašovat a jenom jí sleduju. Vypadá při tom strašně roztomile…. Po chvíli si toho všimne a podívá se Mi do očí. "Co je?" udiví se. "….nic." vzpamatuju se a jdu nahoru nebo začnu kejchat taky z toho blbýho prachu. Mischa se tam na to vykašle a jde za Mnou. Ještě jednou nahoře kejchne a odejde do koupelny. Já si zase sednu na pohovku a čekam,kdy už bude konečně jídlo. Přitom se dál mračim na celej svět. :oD
"Ty se teda tváříš…" poznamená Vanessa při jídle směrem ke Mně. Oni se na Mě teda všichni podívají….i Mischa už tu je. "Nenavážej se do Mýho táty,ty šprtko." řekne jí Sebi. Bože..už se zase budou hádat. "Neřikej Mi šprtko,ty prase tlustý!" "Já nejsem tlustej! Hraju na rozdíl od Tebe fotbal a mam nějakej pohyb! Ty se jenom nakrucuješ před zrcadlem." setře jí a Já musím zadržovat smích. :oD "Tsss. Jseš tlustej a ještě k tomu blbej!" odhodí Vanessa příbor a odejde. Sebi se zamračí,taky odhodí příbor a odejde na zahradu. "To tu chybělo…." povzdychne Lukas. Mischa se na Mě podívá a tak podivně se uculuje. Asi taky myslí na to,jak jsme se takhle hádali na turné My. Vážně je to hodně podobný. "Sebi je vážně chudák. Zdědil po Tobě tu Tvojí hádavost." řekne Mische Kate. "Omyl…je na tom ten chudák ještě hůř,protože jí zdědil i po Billovi,takže se to zvyšuje." zasměje se a potom se na Mě podívá. "Akorát nevim,po kom je Vanessa tak namyšlená." zamračí se Lukas a tomu se začneme smát. Po jídle jde Mischa za Sebim.
"Počkej." doběhnu jí. "Jdeš se Mnou?" "Jo,je to taky Můj syn." usměju se. "Bojim se,že je teď smutnej,když mu Vanessa řekla,že je tlustej…." posmutní. "Myslíš?" "Jo…" "Dyť ale není tlustej…" udivim se. "Není,ale Vanessa mu to prostě říká. Nevidí si do huby,když tohle říká a neuvědomuje si,že ho tim raní." "Hmm….ale on jí taky dobře setřel s tim zrcadlem." musím se zasmát. Mischa kejvne a dojde ke stromu,kde má nahoře Sebi něco jako bunkr. "Tam vždycky chodí,když je smutnej a chce bejt sám." řekne Mi Mischa. Já kejvnu. "Sebi,pojď dolu…." zavolá….nic. "Tak Sebi! Vanessu tak nesmíš brát…." "Chci bejt sám." ozve se Sebi. "Nebudeš sám. Promluvíme si o tom,co Tě trápí. Pojď dolu." přemlouvá ho dál. "Tak Sebi,nenech se přemlouvat. Víš,že Vanessa je někdy s prominutím blbá…." připojim se k ní. Sebi po chvíli vykoukne a chvíli Nás pozoruje. "Tak pojď…." "….O.K." začne lézt dolu. Potom ho chytim a postavim na zem. "Půjdeme si sednout do altánku…." řekne Mischa a jdeme. Sedneme si v něm a Sebiho si mezi sebe posadíme. "Sebi,víš,že Vanessa říká blbosti….Neber jí tak." pohladí ho Mischa po vlasech. "Má pravdu….Jsem tlustej." řekne najednou Sebi. "Nejseš tlustej. Dyť Vanessa je tlustější než Ty,prosim Tě. Jseš normální." usměju se na něj povzbudivě. Je sice trošku baculatej,ale není tlustej. Je normální a hezkej. "Vážně?" "Jasně,že jo." řekneme mu s Mischou sborově. On se usměje,ale po chvíli zase posmutní. "Co Tě ještě trápí,zlatíčko?" povzdychne Mischa. "….proč nejste spolu jako ostatní rodiče?" zeptá se nechápavě. "Všichni ne…." "To je jedno. Ale všechny děti ze školky mají oba rodiče a potom na Mě divně koukají,když řeknu,že mam jenom maminku…." začne natahovat. Mischa se pousměje. "Tak jim řekni,že jsi aspoň něčim vyjímečnej…" poradí mu. "Ale Mně o ně vůbec nejde. Chci bejt s Váma obouma." "Dyť jseš…" "Ale nebydlíme spolu…" zvedne se a chce jít pryč. Mischa by ho nechala,ale Já si ho za ruku přitáhnu zpátky a posadim si ho na sebe. "Ty by jsi chtěl,abychom spolu bydleli?" podívam se mu do očí. On kejvne. "Tak se zeptej maminky,proč spolu nebydlíme…." podívam se schválně na Mischu. On se na ní teda taky podívá. "No..hmm..víš,Sebi…Oni to dospělí někdy nemají lehký…" snaží se to nějak okecat. "Já vim,že ne. Ale proč nejste spolu,když se oba navzájem Milujete?!" naštve se. "A jak Ty to prosim Tě můžeš vědět?" zasměje se Mischa. "Protože jste Mi to oba řekli." zvedne obočí. Sakra….teď to všechno vykecal. "Hmm….tak dobře,no. Možná Sebi někdy spolu budeme bydlet,ale nic není hned. Dobře?" uzavře to Mischa. "O.K." kejvne,nad čimž se musím usmát. Potom Sebi odejde. Ještě ho pozoruju,než zajde do domu. Potom se podívam na Mischu. Ona se zvedne a taky odejde dovnitř. Ještě tam nějakou dobu sedim,přemýšlim a pak jdu dovnitř.
------------------VEČER------------------
Večeře proběhnu kupodivu v klidu a potom se všichni odeberou do pokojů nebo do obýváku k televizi. Na tu nemam náladu a bejt v pokoji taky ne. Tak si jdu sednout na zahradu do altánku,kde pozoruju hvězdy a kouřim. Po nějaký době si ke Mně někdo přisedne. "Co děláš?" poznam podle hlasu Mischu. "….nic." kejvnu. "Aha….tak to Já radši půjdu,abych Tě nerušila." zvedne se. "A kdybych něco dělal,tak by jsi tu zůstala?" zastavim jí. "Jo,protože bych Tě chtěla naštvat tim,že jsem Tě vyrušila." zasměje se. "Aha….tak dobře…sedim. To stačí?" "Ale jo." kejvne se smíchem a sedne si ke Mně zpátky. "Tak o čem chceš mluvit?" "Hmm…o Sebovi." "Tak mluv…" pobídnu jí. "No….asi Tě zajímá,proč je tlustej,viď?" skousne si ret. "Není tlustej. Je normální." udivim se. "Díky sportu. Jinak by ale byl tlustější,protože má něco se štítnou žlázou…" "Aha….Mně to nevadí. Mam ho rád takovýho,jakej je." usměju se. "….
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
T.o.u.r. 2.řada 14.díl
7. února 2009 v 10:44 | Monyny
|
T.o.u.r. 2. řada
"Sebi Mi řikal,že by chtěl,abychom byli spolu…" řekne Mi. "Já vim. Taky Mi to řikal. Chápu ho,protože každý dítě chce oba svoje rodiče….Taky jsem si tim prošel…" "Já ne a jsem ráda….Když si představim,jak to Sebi asi musí cítit,bolí Mě to za něj….zvlášť,když za to můžu Já…." uhne pohledem. "….nemůžeš. Prostě jsi na Mě měla vztek,že jsem to ukončil,ale vážně jsem musel." "Já vim….už Ti věřim. Promiň." kejvne a jde dovnitř. Já jdu taky.
"Uvědomuješ si vůbec,že budeme spát v jedný manželský posteli?" řekne Mi najednou v pokoji Mischa. "Uvědomuju,ale vůbec si to neumim představit." kejvnu. "Co Ti vlastně chtěli rodiče?" zeptá se. "Děkovali Mi za to,co jsem pro Tebe udělal a tak různě se Mě ptali,co Mi Katrin dělala,taky Mi potom ukazovali Sebiho fotky a prej jim mam tykat." řeknu jí. "Aha….jdu do sprchy." "O.K." kejvnu a Ona odejde. Je dobrý,že tu máme svojí koupelnu….jenom Mojí a Mischy…to by se dalo nějak zneužít. :oD Ale radši ne….to nebyl dobrej nápad. Zahodim tu myšlenku a zapřemýšlím se,jak bude probíhat Moje noc vedle Mischy….asi zajímavě. Určitě se vůbec nevyspim,protože jí budu muset pozorovat…..Bože…. Po nějaký době Mischa vyjde v županu,tak jdu vykonat hygienu Já.
Když vyjdu z koupelny,Mischa sedí na posteli a u ní Sebi. Udivim se,že ještě nespí,ale necham to bejt. "No konečně,tati." řekne Mi. Já nic neřeknu a čekam,co se budu dít. "Tak,Já můžu jít konečně spát. Dobrou." dá Mische pusu a potom příjde ke Mně. "Dobrou." usměje se a obejme Mě. "Dobrou." usměju se a taky Mi dá pusu. Potom odejde vedle do svýho pokoje. "To jako čekal na Mě?" udivim se. "Jo. Nemohl se Tě dočkat,protože jsi mu prej ještě nikdy nepřál Dobrou noc a nedal mu na dobrou noc ani pusu,tak se na to strašně těšil." usměje se nádherně. Já se jenom usměju a lehnu si. "To bude noc…" začne se Mischa smát. "To teda bude." přidam se k ní. Ona si teda taky lehne a zhasne lampičku. "Dobrou." "Dobrou." usměju se.
------------------PO HODINĚ------------------
Mischa už spokojeně oddychuje a stalo se přesně to,co jsem čekal. Nemůžu se na ní vynadívat. Pořád musím pozorovat její dokonalej obličej s roztomilym úsměvem na tváři. Je tak nádherná…. Bože Můj….Jak jsem to bez ní mohl tak dlouho vydržet?!!! Najednou se začne podezřele vrtět a převalovat. Tak jí dál pozoruju a Ona se nakonec uklidní. Po chvíli ale začne znovu. Je docela zábavný jí pozorovat. :oD Nikdy jsem si nevšiml,že by se furt takhle vrtěla….Ne,vim na 100%,že nikdy neměla takhle neklidný spaní. Vždycky jsem se vzbudil,když se pohnula….Možná má jenom špatnej sen z toho,co se teď všechno děje. Asi jo…. Po nějaký době taky konečně usnu.
------------------RÁNO------------------
Když se probudim,Mischa už tady není. Tak se podívam na hodiny….už je 11 hodin?!!! Do hajzlu….Proč musím vždycky spát tak dlouho,když jsem s ní?! Vůbec to nechápu….No nic…. Tak vylezu,vykonam hygienu,něco se sebou udělam,obleču se a jdu dolu. "Ahoj." pozdraví Mě Kate. "Ahoj…." "Copak? Jseš nějakej vyřízenej." zasměje se. "Jo….nechápu,jak člověk může tak dlouho spát jako Já." kroutim hlavou. "Já to chápu. Sebi taky ještě spí. Má to po Tobě." usměje se. "Vážně?" "Jo…jinak už nic nejez. Za hodinu bude oběd." řekne Mi. Já kejvnu a jdu nahoru za Sebim. Ještě nikdy jsem ho neviděl spát. Potichu mu nakouknu do pokoje a On vážně ještě spinká. Tak za sebou zavřu a kleknu si před jeho postel. Bože Můj….Je tak nádhernej,rozkošně roztomilej a sladkej!!! Spokojeně oddychuje a asi se mu zdá něco hezkýho,protože se usmívá. Už to nevydržim. Pohladim ho po tváři a dam mu na ní pusinku,abych ho nevzbudil. On ale i přesto otevře oči. "Ahoj." usměju se. "Ahoj." vyletí hned z postele. "Jak jsi se vyspal?" zajímá Mě. "Nádherně a Ty?" "Taky dobře. Spali jsme oba nejdýl…." "Já vim. Maminka Mi pořád říká,že to mam po Tobě." zasměje se. "Jo,to máš. A copak se Ti zdálo?" sednu si k němu na postel. "Zdálo se Mi,že jsem slavnej fotbalista a vyhrál ligu mistrů….Dostal jsem strašně velkej pohár." vypráví Mi nadšeně a uplně mu svítí oči. "Určitě se Ti to splní." pohladim ho po vlasech. "A potom se Mi ještě zdálo,že jsme Ty,Maminka a Já spolu bydleli ve velký vile s velkou zahradou a bazénem. Měli jsme tam taky pejska a maminka čekala holčičku." usměje se znovu. "No…tak to už nevim,jestli se stane." zasměju se. "Stane. Já to vim." obejme Mě. Já si ho k sobě přitisknu a přemýšlim nad tim,co řekl. Bylo by to vážně nádherný…. Sebi potom odejde do koupelny a Já jdu zatím za Kate.
"Kate?" příjdu za ní do kuchyně a sednu si ke stolu. Ona už vaří. "Copak?" "….Víš…jseš Mischy máma a to,na co se Tě zeptam určitě jako její máma cítíš a nebo se Ti s tim svěřila. Myslíš,že u ní mam ještě nějakou šanci?" skousnu si ret. Ona Mě chvilku pozoruje,až začne mluvit. "Myslim si,že určitě nějakou jo. Řekl jsi správně,že jako její máma to cítim. Cítim to stejně jako ty vycítíš,že je Sebastián šťastnej. Myslíš si,že kdyby Mische na Tobě nezáleželo,že by Tě brala sebou a nenechala Tě znovu tim všim projít?" usměje se. "Já nad tim právě včera přemýšlel a napadlo Mě,že Mě sebou vzala jenom kvůli Sebimu,protože Mě má rád…." "To určitě ne. Sice jí na Sebim záleží,ale na Tobě pořád taky. Navíc jsem se jí včera ptala a řekla,že k Tobě pořád něco cítí. Takže když se budeš víc snažit,možná jí získáš zpátky." řekne Mi. "Co bude lepší? Když to na ní vybalim a nebo když spolu začneme jakoby od začátku?" vytáhnu z kapsy u kalhot snubní prstýnek. "Ukaž Mi ho." usměje se. Tak jí podam krabičku a Ona si ho začne prohlížet. "To je jinej,než měla předtim,ne?" podívá se na Mě. Já kejvnu. "Myslim si,že když to na ní vybalíš,bude zmatená. Radši si jí získej pomalu." vrátí Mi ho zpátky. "Tak jo." zvednu se a příjdu k ní. "Díky." dam jí pusu na tvář a chci jít za Mischou. "Jsem ráda,že jseš to Ty." zastaví Mě Kate. "Cože jsem Já?" nechápu. "..muž jejího života." usměje se. "Díky." usměju se taky a jdu konečně za Mischou. Kate je vážně skvělá ženská!!! :o) Projdu celej dům,ale Mischu nemůžu najít….Kde sakra je?!
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
"Uvědomuješ si vůbec,že budeme spát v jedný manželský posteli?" řekne Mi najednou v pokoji Mischa. "Uvědomuju,ale vůbec si to neumim představit." kejvnu. "Co Ti vlastně chtěli rodiče?" zeptá se. "Děkovali Mi za to,co jsem pro Tebe udělal a tak různě se Mě ptali,co Mi Katrin dělala,taky Mi potom ukazovali Sebiho fotky a prej jim mam tykat." řeknu jí. "Aha….jdu do sprchy." "O.K." kejvnu a Ona odejde. Je dobrý,že tu máme svojí koupelnu….jenom Mojí a Mischy…to by se dalo nějak zneužít. :oD Ale radši ne….to nebyl dobrej nápad. Zahodim tu myšlenku a zapřemýšlím se,jak bude probíhat Moje noc vedle Mischy….asi zajímavě. Určitě se vůbec nevyspim,protože jí budu muset pozorovat…..Bože…. Po nějaký době Mischa vyjde v županu,tak jdu vykonat hygienu Já.
Když vyjdu z koupelny,Mischa sedí na posteli a u ní Sebi. Udivim se,že ještě nespí,ale necham to bejt. "No konečně,tati." řekne Mi. Já nic neřeknu a čekam,co se budu dít. "Tak,Já můžu jít konečně spát. Dobrou." dá Mische pusu a potom příjde ke Mně. "Dobrou." usměje se a obejme Mě. "Dobrou." usměju se a taky Mi dá pusu. Potom odejde vedle do svýho pokoje. "To jako čekal na Mě?" udivim se. "Jo. Nemohl se Tě dočkat,protože jsi mu prej ještě nikdy nepřál Dobrou noc a nedal mu na dobrou noc ani pusu,tak se na to strašně těšil." usměje se nádherně. Já se jenom usměju a lehnu si. "To bude noc…" začne se Mischa smát. "To teda bude." přidam se k ní. Ona si teda taky lehne a zhasne lampičku. "Dobrou." "Dobrou." usměju se.
------------------PO HODINĚ------------------
Mischa už spokojeně oddychuje a stalo se přesně to,co jsem čekal. Nemůžu se na ní vynadívat. Pořád musím pozorovat její dokonalej obličej s roztomilym úsměvem na tváři. Je tak nádherná…. Bože Můj….Jak jsem to bez ní mohl tak dlouho vydržet?!!! Najednou se začne podezřele vrtět a převalovat. Tak jí dál pozoruju a Ona se nakonec uklidní. Po chvíli ale začne znovu. Je docela zábavný jí pozorovat. :oD Nikdy jsem si nevšiml,že by se furt takhle vrtěla….Ne,vim na 100%,že nikdy neměla takhle neklidný spaní. Vždycky jsem se vzbudil,když se pohnula….Možná má jenom špatnej sen z toho,co se teď všechno děje. Asi jo…. Po nějaký době taky konečně usnu.
------------------RÁNO------------------
Když se probudim,Mischa už tady není. Tak se podívam na hodiny….už je 11 hodin?!!! Do hajzlu….Proč musím vždycky spát tak dlouho,když jsem s ní?! Vůbec to nechápu….No nic…. Tak vylezu,vykonam hygienu,něco se sebou udělam,obleču se a jdu dolu. "Ahoj." pozdraví Mě Kate. "Ahoj…." "Copak? Jseš nějakej vyřízenej." zasměje se. "Jo….nechápu,jak člověk může tak dlouho spát jako Já." kroutim hlavou. "Já to chápu. Sebi taky ještě spí. Má to po Tobě." usměje se. "Vážně?" "Jo…jinak už nic nejez. Za hodinu bude oběd." řekne Mi. Já kejvnu a jdu nahoru za Sebim. Ještě nikdy jsem ho neviděl spát. Potichu mu nakouknu do pokoje a On vážně ještě spinká. Tak za sebou zavřu a kleknu si před jeho postel. Bože Můj….Je tak nádhernej,rozkošně roztomilej a sladkej!!! Spokojeně oddychuje a asi se mu zdá něco hezkýho,protože se usmívá. Už to nevydržim. Pohladim ho po tváři a dam mu na ní pusinku,abych ho nevzbudil. On ale i přesto otevře oči. "Ahoj." usměju se. "Ahoj." vyletí hned z postele. "Jak jsi se vyspal?" zajímá Mě. "Nádherně a Ty?" "Taky dobře. Spali jsme oba nejdýl…." "Já vim. Maminka Mi pořád říká,že to mam po Tobě." zasměje se. "Jo,to máš. A copak se Ti zdálo?" sednu si k němu na postel. "Zdálo se Mi,že jsem slavnej fotbalista a vyhrál ligu mistrů….Dostal jsem strašně velkej pohár." vypráví Mi nadšeně a uplně mu svítí oči. "Určitě se Ti to splní." pohladim ho po vlasech. "A potom se Mi ještě zdálo,že jsme Ty,Maminka a Já spolu bydleli ve velký vile s velkou zahradou a bazénem. Měli jsme tam taky pejska a maminka čekala holčičku." usměje se znovu. "No…tak to už nevim,jestli se stane." zasměju se. "Stane. Já to vim." obejme Mě. Já si ho k sobě přitisknu a přemýšlim nad tim,co řekl. Bylo by to vážně nádherný…. Sebi potom odejde do koupelny a Já jdu zatím za Kate.
"Kate?" příjdu za ní do kuchyně a sednu si ke stolu. Ona už vaří. "Copak?" "….Víš…jseš Mischy máma a to,na co se Tě zeptam určitě jako její máma cítíš a nebo se Ti s tim svěřila. Myslíš,že u ní mam ještě nějakou šanci?" skousnu si ret. Ona Mě chvilku pozoruje,až začne mluvit. "Myslim si,že určitě nějakou jo. Řekl jsi správně,že jako její máma to cítim. Cítim to stejně jako ty vycítíš,že je Sebastián šťastnej. Myslíš si,že kdyby Mische na Tobě nezáleželo,že by Tě brala sebou a nenechala Tě znovu tim všim projít?" usměje se. "Já nad tim právě včera přemýšlel a napadlo Mě,že Mě sebou vzala jenom kvůli Sebimu,protože Mě má rád…." "To určitě ne. Sice jí na Sebim záleží,ale na Tobě pořád taky. Navíc jsem se jí včera ptala a řekla,že k Tobě pořád něco cítí. Takže když se budeš víc snažit,možná jí získáš zpátky." řekne Mi. "Co bude lepší? Když to na ní vybalim a nebo když spolu začneme jakoby od začátku?" vytáhnu z kapsy u kalhot snubní prstýnek. "Ukaž Mi ho." usměje se. Tak jí podam krabičku a Ona si ho začne prohlížet. "To je jinej,než měla předtim,ne?" podívá se na Mě. Já kejvnu. "Myslim si,že když to na ní vybalíš,bude zmatená. Radši si jí získej pomalu." vrátí Mi ho zpátky. "Tak jo." zvednu se a příjdu k ní. "Díky." dam jí pusu na tvář a chci jít za Mischou. "Jsem ráda,že jseš to Ty." zastaví Mě Kate. "Cože jsem Já?" nechápu. "..muž jejího života." usměje se. "Díky." usměju se taky a jdu konečně za Mischou. Kate je vážně skvělá ženská!!! :o) Projdu celej dům,ale Mischu nemůžu najít….Kde sakra je?!
Pokráčko příště
Pište pls komentíky
*Mischa* :o*
Kam dál
Související odkazy
Thea a Matěj: Třetí pokus o intimní sblížení! A rovnou v posteli – ulice.nova.cz
Maratonec v posteli? Není to vždy výhra – tn.nova.cz
GAGA skonci v posteli s kostrou – katuska2122.blog.cz